krize
[krɪze]
(2. j. -ze)
podstatné jméno rodu ženského
⟨řec.⟩
1.
těžká, obtížná situace, nepříznivé období charakteristické přetrvávajícími problémy, oslabením nebo nedostatkem něčeho:
hluboká / vážná / vleklá krize
finanční / ekonomická / politická krize
krize demokracie / rodiny
Nastala / Vypukla krize.
Národní hospodářství čelí krizi.
Jejich manželství procházelo krizí.
□ karibská krize historické : politologie □ kubánská krize historické : politologie
(v roce 1962) mezinárodní politická krize mezi Sovětským svazem a USA, vyvolaná rozmístěním sovětských raket středního doletu na Kubě
□ krize identity psychologie a psychiatrie
pochybnosti člověka nebo skupiny lidí o tom, kdo jsou, kam patří a jaké jsou jejich role
□ krize středního věku psychologie a psychiatrie
období lidského života (zprav. mezi 40. a 50. rokem), charakteristické plným uvědoměním si vlastní smrtelnosti, bilancováním a přehodnocováním dosavadního života, často doprovázené úzkostí, depresemi a vztahovými problémy
□ vládní krize politologie
období nestability, kdy vláda přestává být funkční a může dojít k jejímu pádu (např. je-li jí vyslovena nedůvěra parlamentem)
2. medicína
prudké zhoršení zdravotního stavu, po kterém následuje rozhodující obrat ve vývoji onemocnění:
pooperační krize
Prodělal hypertenzní krizi, tedy přechodně zvýšený tlak.
Lékaři doufají, že se jim už podařilo u pacienta překonat krizi.
3. literární věda, divadelnictví
třetí část klasického dramatu, v níž dochází k vyvrcholení konfliktu a poté následuje zvrat v ději:
Antické drama má pět částí, je to expozice, kolize, krize, peripetie a katastrofa.
Kolize se stupňuje v krizi scénou hrdinova sporu s otcem.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[krɪze]
(2. j. -ze)
podstatné jméno rodu ženského
⟨řec.⟩
1.
těžká, obtížná situace, nepříznivé období charakteristické přetrvávajícími problémy, oslabením nebo nedostatkem něčeho:
hluboká / vážná / vleklá krize
finanční / ekonomická / politická krize
krize demokracie / rodiny
Nastala / Vypukla krize.
Národní hospodářství čelí krizi.
Jejich manželství procházelo krizí.
□ karibská krize historické : politologie □ kubánská krize historické : politologie
(v roce 1962) mezinárodní politická krize mezi Sovětským svazem a USA, vyvolaná rozmístěním sovětských raket středního doletu na Kubě
□ krize identity psychologie a psychiatrie
pochybnosti člověka nebo skupiny lidí o tom, kdo jsou, kam patří a jaké jsou jejich role
□ krize středního věku psychologie a psychiatrie
období lidského života (zprav. mezi 40. a 50. rokem), charakteristické plným uvědoměním si vlastní smrtelnosti, bilancováním a přehodnocováním dosavadního života, často doprovázené úzkostí, depresemi a vztahovými problémy
□ vládní krize politologie
období nestability, kdy vláda přestává být funkční a může dojít k jejímu pádu (např. je-li jí vyslovena nedůvěra parlamentem)
2. medicína
prudké zhoršení zdravotního stavu, po kterém následuje rozhodující obrat ve vývoji onemocnění:
pooperační krize
Prodělal hypertenzní krizi, tedy přechodně zvýšený tlak.
Lékaři doufají, že se jim už podařilo u pacienta překonat krizi.
3. literární věda, divadelnictví
třetí část klasického dramatu, v níž dochází k vyvrcholení konfliktu a poté následuje zvrat v ději:
Antické drama má pět částí, je to expozice, kolize, krize, peripetie a katastrofa.
Kolize se stupňuje v krizi scénou hrdinova sporu s otcem.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)