jihovýchod
[jɪhoviːxot], 2. j. [jɪhoviːxodu]
(2. j. -du, 6. j. -dě)
podstatné jméno rodu mužského neživotného
1.
světová strana mezi jihem a východem:
zamířit na jihovýchod
postupovat k jihovýchodu
Armáda přicházela z jihovýchodu.
Trasa míří městem na jihovýchod.
Do střední Evropy pokračuje příliv teplejšího vzduchu od jihovýchodu.
2.
oblast, území státu, regionu, kontinentu ap. nacházející se ve srovnání s ostatními jeho částmi směrem na jihovýchod 1:
jihovýchod Moravy / Evropy
město na jihovýchodě země
Ostrov Kos leží na jihovýchodě Egejského moře.
Záplavy sužují jihovýchod Asie.
Blahovičník chudokvětý pochází z jihovýchodu Austrálie.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[jɪhoviːxot], 2. j. [jɪhoviːxodu]
(2. j. -du, 6. j. -dě)
podstatné jméno rodu mužského neživotného
1.
světová strana mezi jihem a východem:
zamířit na jihovýchod
postupovat k jihovýchodu
Armáda přicházela z jihovýchodu.
Trasa míří městem na jihovýchod.
Do střední Evropy pokračuje příliv teplejšího vzduchu od jihovýchodu.
2.
oblast, území státu, regionu, kontinentu ap. nacházející se ve srovnání s ostatními jeho částmi směrem na jihovýchod 1:
jihovýchod Moravy / Evropy
město na jihovýchodě země
Ostrov Kos leží na jihovýchodě Egejského moře.
Záplavy sužují jihovýchod Asie.
Blahovičník chudokvětý pochází z jihovýchodu Austrálie.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)