interpolace
[ʔɪnterpolace]
(2. j. -ce)
podstatné jméno rodu ženského
⟨lat.⟩
1. literární věda (čeho; do čeho)
nepůvodní vsuvka v textu • dodatečná úprava textu s cílem změnit jeho význam, falšování:
interpolace v rukopisu
provést v textu interpolace
Ryba v této skladbě poprvé využil interpolace českých veršů do textu výhradně latinského.
Zkoumali, zda jde o text autentický, či o interpolaci z dob pozdějších.
2. matematika (čeho)
výpočet hodnot funkce pro čísla ležící uvnitř daného intervalu:
Pro interpolaci vypracovává matematika již několik set let postupy, které se v mnoha oborech osvědčily.
Zařízení dovoluje měřit přesnost pohybu při interpolaci lineárních a rotačních os.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[ʔɪnterpolace]
(2. j. -ce)
podstatné jméno rodu ženského
⟨lat.⟩
1. literární věda (čeho; do čeho)
nepůvodní vsuvka v textu • dodatečná úprava textu s cílem změnit jeho význam, falšování:
interpolace v rukopisu
provést v textu interpolace
Ryba v této skladbě poprvé využil interpolace českých veršů do textu výhradně latinského.
Zkoumali, zda jde o text autentický, či o interpolaci z dob pozdějších.
2. matematika (čeho)
výpočet hodnot funkce pro čísla ležící uvnitř daného intervalu:
Pro interpolaci vypracovává matematika již několik set let postupy, které se v mnoha oborech osvědčily.
Zařízení dovoluje měřit přesnost pohybu při interpolaci lineárních a rotačních os.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)