ignorovat
[ʔɪgnorovat]
(1. j. -ruji, -ruju, 3. j. -ruje, 3. mn. -rují, -rujou, rozk. -ruj, čin. -roval, trp. -rován, podst. jm. -rování)
sloveso nedokonavé
⟨lat.⟩
(kdo, co ignoruje co, koho4)
zprav. úmyslně někomu, něčemu nevěnovat pozornost, nebrat něco, někoho v potaz, neprojevovat o někoho, o něco zájem, nereagovat na něco ap. syn. nevšímat si, přehlížet, přecházet:
ignorovat doporučení lékařů
ignorovat zákaz vjezdu / parkování
Snažil se mluvit s kolemjdoucími, ti ho však ignorovali.
Nezvedala mu telefon a jeho zprávy ignorovala.
Banka nemůže ignorovat zájmy a požadavky dlužníků.
podst. jm. Na táboře dostala trest za ignorování budíčku a večerky.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[ʔɪgnorovat]
(1. j. -ruji, -ruju, 3. j. -ruje, 3. mn. -rují, -rujou, rozk. -ruj, čin. -roval, trp. -rován, podst. jm. -rování)
sloveso nedokonavé
⟨lat.⟩
(kdo, co ignoruje co, koho4)
zprav. úmyslně někomu, něčemu nevěnovat pozornost, nebrat něco, někoho v potaz, neprojevovat o někoho, o něco zájem, nereagovat na něco ap. syn. nevšímat si, přehlížet, přecházet:
ignorovat doporučení lékařů
ignorovat zákaz vjezdu / parkování
Snažil se mluvit s kolemjdoucími, ti ho však ignorovali.
Nezvedala mu telefon a jeho zprávy ignorovala.
Banka nemůže ignorovat zájmy a požadavky dlužníků.
podst. jm. Na táboře dostala trest za ignorování budíčku a večerky.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)