analfabet
[ʔanalfabet]
(2. j. -ta, 3., 6. j. -tovi, -tu, 1. mn. -ti)
podstatné jméno rodu mužského životného
⟨řec.⟩
1.
kdo neumí číst ani psát, negramotný člověk:
Mezi starými lidmi bylo v Portugalsku mnoho analfabetů.
Počet částečných či úplných analfabetů je v Česku v porovnání s ostatními evropskými zeměmi zanedbatelný.
2. expresivní
kdo nemá žádné nebo požadované znalosti v daném oboru, oblasti syn. nevzdělanec, ignorant 1:
politický analfabet
Jako technický analfabet rozeznávám auta nanejvýš podle barvy.
Jsme hudební analfabeti, dodnes neumíme noty.
I ekonomický analfabet si dovede představit, kam by vedl nekontrolovaný růst mezd.
► analfabetka
[ʔanalfabetka]
(2. j. -tky, 2. mn. -tek)
podstatné jméno rodu ženského
1.
Moje babička byla analfabetka.
2.
Jsem řidička, ale technická analfabetka.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[ʔanalfabet]
(2. j. -ta, 3., 6. j. -tovi, -tu, 1. mn. -ti)
podstatné jméno rodu mužského životného
⟨řec.⟩
1.
kdo neumí číst ani psát, negramotný člověk:
Mezi starými lidmi bylo v Portugalsku mnoho analfabetů.
Počet částečných či úplných analfabetů je v Česku v porovnání s ostatními evropskými zeměmi zanedbatelný.
2. expresivní
kdo nemá žádné nebo požadované znalosti v daném oboru, oblasti syn. nevzdělanec, ignorant 1:
politický analfabet
Jako technický analfabet rozeznávám auta nanejvýš podle barvy.
Jsme hudební analfabeti, dodnes neumíme noty.
I ekonomický analfabet si dovede představit, kam by vedl nekontrolovaný růst mezd.
► analfabetka
[ʔanalfabetka]
(2. j. -tky, 2. mn. -tek)
podstatné jméno rodu ženského
1.
Moje babička byla analfabetka.
2.
Jsem řidička, ale technická analfabetka.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)