ignorant
[ʔɪgnorant]
(2. j. -ta, 3., 6. j. -tovi, -tu, 1. mn. -ti)
podstatné jméno rodu mužského životného
⟨lat.⟩
expresivní
1.
kdo nemá žádné nebo požadované znalosti v daném oboru, oblasti syn. nevzdělanec, analfabet 2:
kulturní / politický ignorant
Trochu jsem se cítil jako hlupák a ignorant.
Mluvilo se o tom tak dlouho, že by to pochopil i největší ignorant.
Prohlásili ho za hlupáka a ignoranta.
Byl v záležitostech oboru naprostý ignorant.
2. (čeho)
kdo něco záměrně ignoruje, nevšímá si toho, nebere to vážně:
ignoranti dopravních předpisů
Jen naprostý ignorant nerespektuje své kořeny, tradice a minulost.
► ignorantka
[ʔɪgnorantka]
(2. j. -tky, 2. mn. -tek)
podstatné jméno rodu ženského
1.
Vy musíte být úplná ignorantka, že jste napsala takhle stupidní knihu!
2.
Byla jsem poprvé v životě na fotbale. Já, zarytá ignorantka tohoto sportu.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[ʔɪgnorant]
(2. j. -ta, 3., 6. j. -tovi, -tu, 1. mn. -ti)
podstatné jméno rodu mužského životného
⟨lat.⟩
expresivní
1.
kdo nemá žádné nebo požadované znalosti v daném oboru, oblasti syn. nevzdělanec, analfabet 2:
kulturní / politický ignorant
Trochu jsem se cítil jako hlupák a ignorant.
Mluvilo se o tom tak dlouho, že by to pochopil i největší ignorant.
Prohlásili ho za hlupáka a ignoranta.
Byl v záležitostech oboru naprostý ignorant.
2. (čeho)
kdo něco záměrně ignoruje, nevšímá si toho, nebere to vážně:
ignoranti dopravních předpisů
Jen naprostý ignorant nerespektuje své kořeny, tradice a minulost.
► ignorantka
[ʔɪgnorantka]
(2. j. -tky, 2. mn. -tek)
podstatné jméno rodu ženského
1.
Vy musíte být úplná ignorantka, že jste napsala takhle stupidní knihu!
2.
Byla jsem poprvé v životě na fotbale. Já, zarytá ignorantka tohoto sportu.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)