hřebík
[hřebiːk]
(2. j. -íku, 6. j. -íku, 6. mn. -ících, -íkách)
podstatné jméno rodu mužského neživotného
1.
tenký kovový kolík opatřený na jednom konci ostrým hrotem, na druhém konci plochou hlavičkou, sloužící k připevňování nebo spojování předmětů, zprav. zatloukáním kladivem:
rezavý hřebík
zatlouct hřebík do zdi
Prkna připevněte hřebíky.
2.
zašpičatělý výčnělek, hrot syn. hřeb 2:
závodní tretry s hřebíky
V zimě se ve Finsku jezdí na pneumatikách s hřebíky.
◊ být [dalším / posledním ap.] hřebíkem do rakve (něčeho)
představovat (budoucí, konečnou) příčinu něčeho špatného, nepříznivého (situace, stavu ap.) nebo úplného zániku něčeho
◊ (mít) vlasy jak(o) hřebíky
(mít) rovné a zprav. tvrdé, nepoddajné vlasy
◊ pověsit něco na hřebík
trvale něčeho (povolání, funkce, záliby ap.) zanechat, úplně to přestat vykonávat nebo se toho vzdát
◊ uhodit / trefit / udeřit hřebík na hlavičku
vystihnout, odhadnout něco velmi přesně • pojmenovat něco výstižně, přiléhavě
◊ zatlouct / zatloukat někomu hřebík do rakve
významně přispět, přispívat ke špatnému konci někoho
► hřebíček I
[hřebiːček]
(2. j. -čku, 6. j. -čku, 6. mn. -čcích, -čkách)
podstatné jméno rodu mužského neživotného
mosazné hřebíčky
Okraje čalounění připevněte čalounickými hřebíčky.
Kladívkem zatlučte hřebíček do zdi.
◊ být [dalším / posledním ap.] hřebíčkem do rakve (něčeho)
představovat (budoucí, konečnou) příčinu něčeho špatného, nepříznivého (situace, stavu ap.) nebo úplného zániku něčeho
◊ pověsit něco na hřebíček
trvale něčeho (povolání, funkce, záliby ap.) zanechat, úplně to přestat vykonávat nebo se toho vzdát
◊ uhodit / trefit / udeřit hřebíček na hlavičku
vystihnout, odhadnout něco velmi přesně • pojmenovat něco výstižně, přiléhavě
◊ zatlouct / zatloukat někomu hřebíček do rakve
významně přispět, přispívat ke špatnému konci někoho
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[hřebiːk]
(2. j. -íku, 6. j. -íku, 6. mn. -ících, -íkách)
podstatné jméno rodu mužského neživotného
1.
tenký kovový kolík opatřený na jednom konci ostrým hrotem, na druhém konci plochou hlavičkou, sloužící k připevňování nebo spojování předmětů, zprav. zatloukáním kladivem:
rezavý hřebík
zatlouct hřebík do zdi
Prkna připevněte hřebíky.
2.
zašpičatělý výčnělek, hrot syn. hřeb 2:
závodní tretry s hřebíky
V zimě se ve Finsku jezdí na pneumatikách s hřebíky.
◊ být [dalším / posledním ap.] hřebíkem do rakve (něčeho)
představovat (budoucí, konečnou) příčinu něčeho špatného, nepříznivého (situace, stavu ap.) nebo úplného zániku něčeho
◊ (mít) vlasy jak(o) hřebíky
(mít) rovné a zprav. tvrdé, nepoddajné vlasy
◊ pověsit něco na hřebík
trvale něčeho (povolání, funkce, záliby ap.) zanechat, úplně to přestat vykonávat nebo se toho vzdát
◊ uhodit / trefit / udeřit hřebík na hlavičku
vystihnout, odhadnout něco velmi přesně • pojmenovat něco výstižně, přiléhavě
◊ zatlouct / zatloukat někomu hřebík do rakve
významně přispět, přispívat ke špatnému konci někoho
► hřebíček I
[hřebiːček]
(2. j. -čku, 6. j. -čku, 6. mn. -čcích, -čkách)
podstatné jméno rodu mužského neživotného
mosazné hřebíčky
Okraje čalounění připevněte čalounickými hřebíčky.
Kladívkem zatlučte hřebíček do zdi.
◊ být [dalším / posledním ap.] hřebíčkem do rakve (něčeho)
představovat (budoucí, konečnou) příčinu něčeho špatného, nepříznivého (situace, stavu ap.) nebo úplného zániku něčeho
◊ pověsit něco na hřebíček
trvale něčeho (povolání, funkce, záliby ap.) zanechat, úplně to přestat vykonávat nebo se toho vzdát
◊ uhodit / trefit / udeřit hřebíček na hlavičku
vystihnout, odhadnout něco velmi přesně • pojmenovat něco výstižně, přiléhavě
◊ zatlouct / zatloukat někomu hřebíček do rakve
významně přispět, přispívat ke špatnému konci někoho
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)