hřeben
[hřeben]
(2. j. -ne, -nu, 3. j. -ni, -nu, 6. j. -ni, -nu)
podstatné jméno rodu mužského neživotného
1.
nástroj se zuby určený k česání nebo úpravě vlasů a zvířecí srsti:
hřeben s širokými / řídkými / hustými zuby
Česala si vlasy hřebenem.
Sepnuté vlasy uhlaďte hřebenem.
V umném účesu měla zapíchnutý ozdobný hřeben.
U koček s dlouhou srstí budete potřebovat kovový hřeben.
2.
nástroj nebo předmět tvarem připomínající hřeben 1:
ořechový / makový hřeben druh plněného pečiva
Sběrači často trhají borůvky pomocí hřebenů.
Toto nářadí na zpracování půdy se skládá z nosného rámu a dvou ocelových hřebenů.
3.
protáhlá krajinná vyvýšenina s úzkou, zprav. skalnatou vrcholovou částí • protáhlá vrcholová část hor a pohoří:
horský hřeben
skalnatý hřeben
túra po hřebenech hor
Hřebeny Krkonoš pokrývá sníh.
Trasa po hřebenu pohoří vede přes dva nejvyšší vrcholy.
4.
horní podélná ostře vystupující část něčeho:
hřeben střechy
Oknem viděl zpěněné hřebeny vln.
5.
masitý cípatý výrůstek na hlavě některých druhů ptáků, hřebínek • podélný výrůstek na hřbetě některých živočichů:
kohoutí hřeben
Samcům čolka se v období rozmnožování vytvoří na hřbetě zubatý hřeben.
□ hřeben vysokého tlaku meteorologie
pásmo vysokého tlaku vzduchu mezi dvěma tlakovými nížemi
zdrobnělé → hřebínek
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[hřeben]
(2. j. -ne, -nu, 3. j. -ni, -nu, 6. j. -ni, -nu)
podstatné jméno rodu mužského neživotného
1.
nástroj se zuby určený k česání nebo úpravě vlasů a zvířecí srsti:
hřeben s širokými / řídkými / hustými zuby
Česala si vlasy hřebenem.
Sepnuté vlasy uhlaďte hřebenem.
V umném účesu měla zapíchnutý ozdobný hřeben.
U koček s dlouhou srstí budete potřebovat kovový hřeben.
2.
nástroj nebo předmět tvarem připomínající hřeben 1:
ořechový / makový hřeben druh plněného pečiva
Sběrači často trhají borůvky pomocí hřebenů.
Toto nářadí na zpracování půdy se skládá z nosného rámu a dvou ocelových hřebenů.
3.
protáhlá krajinná vyvýšenina s úzkou, zprav. skalnatou vrcholovou částí • protáhlá vrcholová část hor a pohoří:
horský hřeben
skalnatý hřeben
túra po hřebenech hor
Hřebeny Krkonoš pokrývá sníh.
Trasa po hřebenu pohoří vede přes dva nejvyšší vrcholy.
4.
horní podélná ostře vystupující část něčeho:
hřeben střechy
Oknem viděl zpěněné hřebeny vln.
5.
masitý cípatý výrůstek na hlavě některých druhů ptáků, hřebínek • podélný výrůstek na hřbetě některých živočichů:
kohoutí hřeben
Samcům čolka se v období rozmnožování vytvoří na hřbetě zubatý hřeben.
□ hřeben vysokého tlaku meteorologie
pásmo vysokého tlaku vzduchu mezi dvěma tlakovými nížemi
zdrobnělé → hřebínek
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)