hyenismus
[hɪjenɪzmus]
(2. j. -mu, 6. j. -mu)
podstatné jméno rodu mužského neživotného
⟨~řec.⟩
hanlivé
hyenizmus
[hɪjenɪzmus]
(2. j. -mu, 6. j. -mu)
podstatné jméno rodu mužského neživotného
hanlivé
1.
zločin, nemorální čin ap., jehož obětí je bezbranný (starý, nemocný, mrtvý aj.) člověk nebo zvíře • souhrn vlastností někoho, kdo se takových činů dopouští:
Okrást důvěřivého důchodce o úspory je hyenismus.
Pacientka s Alzheimerovou nemocí se stala obětí neuvěřitelného hyenizmu.
Krást na hřbitově je naprostý a neomluvitelný hyenismus.
Veterinář trojského útulku se setkává s otřesnými případy lidského hyenismu.
Řidič projevil hyenismus, když srazil cyklistku, zraněné ženě nepomohl a ujel.
2.
zneužití utrpení, neštěstí ap. druhých ve snaze získat pozornost, zejména za účelem vlastního zisku nebo prospěchu:
Zájem médií o některé tragické případy nese známky hyenismu.
Zprávy hraničící s novinářským hyenizmem přinášejí senzace a jsou čtenáři žádány.
Politik se s dávkou hyenismu chtěl přiživit na problémech, u jejichž zrodu asistoval.
◊ [nadávka / hyenismus / násilník ap.] (toho) nejhrubšího zrna / kalibru expresivní
člověk, jev, čin, výrok ap. přesahující obvyklou míru zprav. negativních vlastností s ním spojených
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[hɪjenɪzmus]
(2. j. -mu, 6. j. -mu)
podstatné jméno rodu mužského neživotného
⟨~řec.⟩
hanlivé
hyenizmus
[hɪjenɪzmus]
(2. j. -mu, 6. j. -mu)
podstatné jméno rodu mužského neživotného
hanlivé
1.
zločin, nemorální čin ap., jehož obětí je bezbranný (starý, nemocný, mrtvý aj.) člověk nebo zvíře • souhrn vlastností někoho, kdo se takových činů dopouští:
Okrást důvěřivého důchodce o úspory je hyenismus.
Pacientka s Alzheimerovou nemocí se stala obětí neuvěřitelného hyenizmu.
Krást na hřbitově je naprostý a neomluvitelný hyenismus.
Veterinář trojského útulku se setkává s otřesnými případy lidského hyenismu.
Řidič projevil hyenismus, když srazil cyklistku, zraněné ženě nepomohl a ujel.
2.
zneužití utrpení, neštěstí ap. druhých ve snaze získat pozornost, zejména za účelem vlastního zisku nebo prospěchu:
Zájem médií o některé tragické případy nese známky hyenismu.
Zprávy hraničící s novinářským hyenizmem přinášejí senzace a jsou čtenáři žádány.
Politik se s dávkou hyenismu chtěl přiživit na problémech, u jejichž zrodu asistoval.
◊ [nadávka / hyenismus / násilník ap.] (toho) nejhrubšího zrna / kalibru expresivní
člověk, jev, čin, výrok ap. přesahující obvyklou míru zprav. negativních vlastností s ním spojených
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)