hulvát
[hulvaːt]
(2. j. -ta, 3., 6. j. -tovi, -tu, 1. mn. -ti)
podstatné jméno rodu mužského životného
hanlivé
hrubý, nevychovaný, neurvalý člověk:
chovat se jako hulvát
I mezi námi jsou hulváti, kteří nerespektují žádná pravidla.
Ani nepozdravil, hulvát jeden.
Najdou se tu jak neomalení hulváti, tak velmi milí lidé.
► hulvátka
[hulvaːtka]
(2. j. -tky, 2. mn. -tek)
podstatné jméno rodu ženského
Některé ženy se mění v roli šoférek v úděsné hulvátky.
Získala pověst sebevědomé hulvátky.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[hulvaːt]
(2. j. -ta, 3., 6. j. -tovi, -tu, 1. mn. -ti)
podstatné jméno rodu mužského životného
hanlivé
hrubý, nevychovaný, neurvalý člověk:
chovat se jako hulvát
I mezi námi jsou hulváti, kteří nerespektují žádná pravidla.
Ani nepozdravil, hulvát jeden.
Najdou se tu jak neomalení hulváti, tak velmi milí lidé.
► hulvátka
[hulvaːtka]
(2. j. -tky, 2. mn. -tek)
podstatné jméno rodu ženského
Některé ženy se mění v roli šoférek v úděsné hulvátky.
Získala pověst sebevědomé hulvátky.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)