huhlat
[huhlat]
(3. j. -lá, rozk. (ne)huhlej, čin. -lal, podst. jm. -lání)
sloveso nedokonavé
expresivní (kdo huhlá {co}), (kdo huhlá: „…“)
nesrozumitelně, tlumeně mluvit, nezřetelně, nevýrazně artikulovat:
Mluví jen na půl pusy, mírně huhlá.
Muž neodpověděl, jen gestikuloval a cosi nesrozumitelně huhlal.
Neuhýbejte očima, své odpovědi nešeptejte ani nehuhlejte.
„Potřebuju do nemocnice,“ huhlala se zakloněnou hlavou.
podst. jm. Ztišil hlas až do jakéhosi přiškrceného huhlání.
dokonavé → zahuhlat
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[huhlat]
(3. j. -lá, rozk. (ne)huhlej, čin. -lal, podst. jm. -lání)
sloveso nedokonavé
expresivní (kdo huhlá {co}), (kdo huhlá: „…“)
nesrozumitelně, tlumeně mluvit, nezřetelně, nevýrazně artikulovat:
Mluví jen na půl pusy, mírně huhlá.
Muž neodpověděl, jen gestikuloval a cosi nesrozumitelně huhlal.
Neuhýbejte očima, své odpovědi nešeptejte ani nehuhlejte.
„Potřebuju do nemocnice,“ huhlala se zakloněnou hlavou.
podst. jm. Ztišil hlas až do jakéhosi přiškrceného huhlání.
dokonavé → zahuhlat
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)