Zveřejněná hesla
Akademický slovník současné češtiny je dlouhodobým projektem. Moderní lexikografické dílo však chceme dát uživatelům k dispozici co nejdříve, proto slovník uveřejňujeme postupně po úsecích jednotlivých písmen abecedy. Tyto heslářové úseky jsou zpracované tak, že jednak vždy obsahují slova, která patří mezi 50 tisíc nejčastějších českých slov, jednak zahrnují vybraná vlastní jména a jejich odvozeniny. Kromě toho jsou výběrově publikována i další slova s nižší frekvencí (v heslářovém úseku a až č jsou tato slova zpracována plně s ohledem na finální rozsah slovníku, v následujících úsecích od písmene d dále jsou dočasně zpracovávána v menším rozsahu a zjednodušeně pomocí odkazu na publikované slovo příbuzné).
Souběžně publikujeme i některá další hesla mimo abecední pořadí. Úsek dalších hesel se skládá jednak z položek vybraných tematických okruhů (aktuálně jde o okruhy barvy, čas, koření a pády), jednak ze slov, která byla zpracována jako nedílná součást výše uvedených úseků písmen abecedy. Kromě toho zvláštním způsobem zveřejňujeme skupinu slov souvisejících s pandemií covid-19.
Právní upozornění
Veškeré informace prezentované na tomto serveru jsou autorským dílem ve smyslu autorského zákona. Nositelem autorských práv k těmto stránkám je ÚJČ AV ČR, v. v. i. Jakékoliv kopírování informací zde uvedených je možné pouze se souhlasem autora.
ÚJČ AV ČR, v. v. i., nenese žádnou zodpovědnost za případné škody vzniklé použitím informací prezentovaných na tomto serveru. ÚJČ AV ČR, v. v. i., si zároveň vyhrazuje právo měnit či upravovat poskytnuté informace bez předchozího upozornění.
[ho͡ukat]
(3. j. houká, rozk. houkej, čin. houkal, podst. jm. houkání)
sloveso nedokonavé
1. (kdo houká)
(o sovách)
vydávat tlumený, táhlý zvuk hú:
V noci uslyšíme houkat sovy.
Z lesa houkal výr.
podst. jm. soví houkání
2. (co, kdo houká {na koho4})
(o vozidlech, o signalizačním zařízení)
vydávat silný, táhlý, pronikavý zvuk:
Sanitky troubily a houkaly na nepozorné chodce.
Sirény houkají na poplach.
Vlak už houká za zatáčkou.
Nemám ve zvyku houkat na lidi, kteří se pomalu rozjíždějí na zelenou.
podst. jm. Zvenku se ozývalo houkání klaksonu.
3. expresivní (kdo houká na koho4)
mluvit na někoho velmi hlasitě, důrazně, křičet:
Dcera zlobila a já měla už permanentně vysoko posazený hlas, jak jsem na ni pořád houkala.
dokonavé k 1–3 → houknout 1, 2, 4
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
