hrnčíř
[hrnčiːř̥], 2. j. [hrnčiːře]
(2. j. -ře, 3., 6. j. -ři, -řovi, 1. mn. -ři)
podstatné jméno rodu mužského životného
řemeslník, pracovník, který vyrábí a prodává nádobí a jiné užitkové předměty z pálené hlíny:
V dílně svého otce se vyučil hrnčířem.
Hrnčíř zhotovil formu na bábovku.
Na keramické trhy se sjeli hrnčíři z celé země.
V lokalitě se těží kvalitní hlína pro hrnčíře a keramiky.
► hrnčířka
[hrnčiːř̥ka], 2. mn. [hrnčiːřek]
(2. j. -řky, 2. mn. -řek)
podstatné jméno rodu ženského
Ukázky řemesel předvedou hrnčířka, kovář a řezbář.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[hrnčiːř̥], 2. j. [hrnčiːře]
(2. j. -ře, 3., 6. j. -ři, -řovi, 1. mn. -ři)
podstatné jméno rodu mužského životného
řemeslník, pracovník, který vyrábí a prodává nádobí a jiné užitkové předměty z pálené hlíny:
V dílně svého otce se vyučil hrnčířem.
Hrnčíř zhotovil formu na bábovku.
Na keramické trhy se sjeli hrnčíři z celé země.
V lokalitě se těží kvalitní hlína pro hrnčíře a keramiky.
► hrnčířka
[hrnčiːř̥ka], 2. mn. [hrnčiːřek]
(2. j. -řky, 2. mn. -řek)
podstatné jméno rodu ženského
Ukázky řemesel předvedou hrnčířka, kovář a řezbář.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)