hraničář
[hraňɪčaːř̥], 2. j. [hraňɪčaːře]
(2. j. -ře, 3., 6. j. -ři, -řovi, 1. mn. -ři)
podstatné jméno rodu mužského životného
1.
strážce hranic • příslušník pohraniční stráže, pohraničník:
Jako hraničář strážil s ostatními vojáky hranici s Německem.
Na přehlídce nebudou chybět ani dobově ustrojení vojáci v uniformách československých hraničářů.
Chodové jako hraničáři měli skutečně starobylá a rozsáhlá privilegia.
2. profesní mluva: psychologie a psychiatrie
kdo trpí hraniční poruchou osobnosti:
Problémy hraničářů jsou často značné, třeba nezvládají ani chodit do školy.
Hraničář se v rámci terapie učí sdělovat své emoce.
3. zastaralé
obyvatel pohraničí:
Hraničáři byli za války nuceni opustit své domovy v pohraničí.
► hraničářka
[hraňɪčaːř̥ka], 2. mn. [hraňɪčaːřek]
(2. j. -řky, 2. mn. -řek)
podstatné jméno rodu ženského
1.
kostým hraničářky
2.
Ačkoliv trpím hraniční poruchou, nerada se označuji přímo za hraničářku.
3.
Jsem původem hraničářka, v dospělosti jsem se však přestěhovala do hlavního města.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[hraňɪčaːř̥], 2. j. [hraňɪčaːře]
(2. j. -ře, 3., 6. j. -ři, -řovi, 1. mn. -ři)
podstatné jméno rodu mužského životného
1.
strážce hranic • příslušník pohraniční stráže, pohraničník:
Jako hraničář strážil s ostatními vojáky hranici s Německem.
Na přehlídce nebudou chybět ani dobově ustrojení vojáci v uniformách československých hraničářů.
Chodové jako hraničáři měli skutečně starobylá a rozsáhlá privilegia.
2. profesní mluva: psychologie a psychiatrie
kdo trpí hraniční poruchou osobnosti:
Problémy hraničářů jsou často značné, třeba nezvládají ani chodit do školy.
Hraničář se v rámci terapie učí sdělovat své emoce.
3. zastaralé
obyvatel pohraničí:
Hraničáři byli za války nuceni opustit své domovy v pohraničí.
► hraničářka
[hraňɪčaːř̥ka], 2. mn. [hraňɪčaːřek]
(2. j. -řky, 2. mn. -řek)
podstatné jméno rodu ženského
1.
kostým hraničářky
2.
Ačkoliv trpím hraniční poruchou, nerada se označuji přímo za hraničářku.
3.
Jsem původem hraničářka, v dospělosti jsem se však přestěhovala do hlavního města.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)