houba
[ho͡uba]
(2. j. houby, 2. mn. hub)
podstatné jméno rodu ženského
1.
organismus bez barviva umožňujícího fotosyntézu, tvořený spletí vláken a rozmnožující se zprav. výtrusy
• množné houby, mykologie hřib, muchomůrka, plíseň, kvasinka aj., říše Fungi:
Houby jsou jedním z nejstarších organismů na Zemi.
Kvasinky jsou jednobuněčné mikroorganismy patřící do říše hub.
Lišejník je symbiotické společenství houby a řasy.
Mezi houby žijící na rostlinách patří i plísně, sněti a rzi.
Klasifikace hub prošla na začátku 21. století podstatnými úpravami.
2.
plodnice tohoto organismu tvořená kloboukem a nohou (třeněm), vyrůstající z podhoubí:
jedlá / nejedlá / jedovatá houba
atlas hub
sbírat houby
jít do lesa na houby
očistit nasbírané houby
3. zprav. množné houby
tyto plodnice nebo jejich části upravené ke konzumaci • pokrm z nich připravený:
sušené / nakládané houby
bramboračka s houbami
hovězí na houbách
K večeři budou houby.
Já houby miluju, ale manžel je bohužel nejí.
Po otravě houbami skončila v nemocnici celá tříčlenná rodina.
4.
(dřevokazná) houba
druh houby 1 způsobující rozklad dřeva:
ochrana dřeva proti houbám
strom napadený dřevokaznou houbou
Krov divadla je poškozen houbami.
Celý zámek je zasažený houbou dřevomorkou.
Původní trámy se ošetřují před dřevokaznými houbami.
5.
druh houby 1 způsobující onemocnění rostlin, živočichů a člověka:
Před sušením bylinky neoplachujte, mohla by je napadnout houba.
Houba poničila polovinu úrody na vinohradu.
Dermatomykóza je kožní onemocnění způsobené patogenními houbami.
6. množné
(živočišné) houby
převážně mořští bezobratlí živočichové s vakovitým tělem žijící v trsech, zool. kmen Porifera:
mořské / sladkovodní houby
Houby v akváriích vytvářejí tlusté polštáře.
Za nejprimitivnější mnohobuněčné živočichy jsou považovány živočišné houby.
zool. houba koňská Hippospongia communis, houba mycí Spongia officinalis
7.
(mycí) houba
pružný pórovitý předmět, dnes zprav. ze syntetického materiálu, používaný k mytí, čištění ap.:
setřít houbou školní tabuli
umývat se namydlenou houbou
Mycí houby mají dobrou schopnost nasávat tekutiny.
Pro šetrné omytí karoserie je vhodné použít houby z mikrovlákna.
□ chytrá houba
parazitická houba napadající jiné houby, kvasinky a plísně, užívaná v přípravcích určených pro léčbu některých kožních onemocnění a v prostředcích proti plísním v domácnosti ap., mykol. Pythium oligandrum
◊ být ještě na houbách
nebýt ještě na světě • ještě neexistovat
◊ nasávat / nasát něco jak(o) houba
vstřebávat, vstřebat informace, znalosti, dovednosti ap. přirozeně bez větší námahy, úsilí
◊ něco roste / vyrůstá jak(o) houby po dešti expresivní◊ něčeho přibývá jak(o) hub po dešti expresivní
něco se vyskytuje ve větším množství než dříve, rychle to přibývá
zdrobnělé → houbička
zdrobnělé → hubka
→ houby I
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[ho͡uba]
(2. j. houby, 2. mn. hub)
podstatné jméno rodu ženského
1.
organismus bez barviva umožňujícího fotosyntézu, tvořený spletí vláken a rozmnožující se zprav. výtrusy
• množné houby, mykologie hřib, muchomůrka, plíseň, kvasinka aj., říše Fungi:
Houby jsou jedním z nejstarších organismů na Zemi.
Kvasinky jsou jednobuněčné mikroorganismy patřící do říše hub.
Lišejník je symbiotické společenství houby a řasy.
Mezi houby žijící na rostlinách patří i plísně, sněti a rzi.
Klasifikace hub prošla na začátku 21. století podstatnými úpravami.
2.
plodnice tohoto organismu tvořená kloboukem a nohou (třeněm), vyrůstající z podhoubí:
jedlá / nejedlá / jedovatá houba
atlas hub
sbírat houby
jít do lesa na houby
očistit nasbírané houby
3. zprav. množné houby
tyto plodnice nebo jejich části upravené ke konzumaci • pokrm z nich připravený:
sušené / nakládané houby
bramboračka s houbami
hovězí na houbách
K večeři budou houby.
Já houby miluju, ale manžel je bohužel nejí.
Po otravě houbami skončila v nemocnici celá tříčlenná rodina.
4.
(dřevokazná) houba
druh houby 1 způsobující rozklad dřeva:
ochrana dřeva proti houbám
strom napadený dřevokaznou houbou
Krov divadla je poškozen houbami.
Celý zámek je zasažený houbou dřevomorkou.
Původní trámy se ošetřují před dřevokaznými houbami.
5.
druh houby 1 způsobující onemocnění rostlin, živočichů a člověka:
Před sušením bylinky neoplachujte, mohla by je napadnout houba.
Houba poničila polovinu úrody na vinohradu.
Dermatomykóza je kožní onemocnění způsobené patogenními houbami.
6. množné
(živočišné) houby
převážně mořští bezobratlí živočichové s vakovitým tělem žijící v trsech, zool. kmen Porifera:
mořské / sladkovodní houby
Houby v akváriích vytvářejí tlusté polštáře.
Za nejprimitivnější mnohobuněčné živočichy jsou považovány živočišné houby.
zool. houba koňská Hippospongia communis, houba mycí Spongia officinalis
7.
(mycí) houba
pružný pórovitý předmět, dnes zprav. ze syntetického materiálu, používaný k mytí, čištění ap.:
setřít houbou školní tabuli
umývat se namydlenou houbou
Mycí houby mají dobrou schopnost nasávat tekutiny.
Pro šetrné omytí karoserie je vhodné použít houby z mikrovlákna.
□ chytrá houba
parazitická houba napadající jiné houby, kvasinky a plísně, užívaná v přípravcích určených pro léčbu některých kožních onemocnění a v prostředcích proti plísním v domácnosti ap., mykol. Pythium oligandrum
◊ být ještě na houbách
nebýt ještě na světě • ještě neexistovat
◊ nasávat / nasát něco jak(o) houba
vstřebávat, vstřebat informace, znalosti, dovednosti ap. přirozeně bez větší námahy, úsilí
◊ něco roste / vyrůstá jak(o) houby po dešti expresivní◊ něčeho přibývá jak(o) hub po dešti expresivní
něco se vyskytuje ve větším množství než dříve, rychle to přibývá
zdrobnělé → houbička
zdrobnělé → hubka
→ houby I
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)