hotovo
[hotovo]
příslovce
1. v přísudku
(zejména ve spojení se slovesy být, mít)
vyjadřuje dokončení práce, procesu ap.:
V létě odstartuje stavba 40 bytů. Hotovo bude příští rok na jaře.
Ještě ale zdaleka není hotovo a peněz není dostatek.
Když měla hotovo, naložila jídlo do misek a talířů.
Ozdobte pohár ovocem a máte hotovo.
2. ve funkci citoslovce
(na konci výpovědi)
konstatování, zvolání vyjadřující dokončení práce, procesu ap.:
Údržba je jednoduchá. Jednou to setřete hadrem a hotovo.
„Hotovo!“ ozve se a všichni jdou na kafe.
Nakloňte hlavu k ramenu, chvilku vydržte, ještě vteřinku… Hotovo!
3. ve funkci citoslovce; kolokviální vyšší
(na konci výpovědi)
vyjadřuje potvrzení platnosti předchozího výroku a výzvu k ukončení hovoru na určité téma, basta:
„Jak to můžeš vědět?“ – „Prostě to vím a hotovo.“
Já se rozhodně žádným nařízením nebudu řídit, udělám si zabijačku podle sebe a hotovo.
Měl jsem to vědět a nejezdit sem. Konec řečí. Hotovo.
jiné je → hotovo, jmenný tvar přídavného jména hotový
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[hotovo]
příslovce
1. v přísudku
(zejména ve spojení se slovesy být, mít)
vyjadřuje dokončení práce, procesu ap.:
V létě odstartuje stavba 40 bytů. Hotovo bude příští rok na jaře.
Ještě ale zdaleka není hotovo a peněz není dostatek.
Když měla hotovo, naložila jídlo do misek a talířů.
Ozdobte pohár ovocem a máte hotovo.
2. ve funkci citoslovce
(na konci výpovědi)
konstatování, zvolání vyjadřující dokončení práce, procesu ap.:
Údržba je jednoduchá. Jednou to setřete hadrem a hotovo.
„Hotovo!“ ozve se a všichni jdou na kafe.
Nakloňte hlavu k ramenu, chvilku vydržte, ještě vteřinku… Hotovo!
3. ve funkci citoslovce; kolokviální vyšší
?kolokviální vyšší
Jako kolokviální vyšší označujeme kolokviální slova a významy, které se poměrně často užívají i v komunikačních situacích, v nichž se přednostně užívá spisovná čeština. V těchto situacích působí jako méně formální, stylově nižší.
kolokviální
Jako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
Jako kolokviální vyšší označujeme kolokviální slova a významy, které se poměrně často užívají i v komunikačních situacích, v nichž se přednostně užívá spisovná čeština. V těchto situacích působí jako méně formální, stylově nižší.
kolokviální
Jako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
(na konci výpovědi)
vyjadřuje potvrzení platnosti předchozího výroku a výzvu k ukončení hovoru na určité téma, basta:
„Jak to můžeš vědět?“ – „Prostě to vím a hotovo.“
Já se rozhodně žádným nařízením nebudu řídit, udělám si zabijačku podle sebe a hotovo.
Měl jsem to vědět a nejezdit sem. Konec řečí. Hotovo.
jiné je → hotovo, jmenný tvar přídavného jména hotový
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)