horlivě
[horlɪvje]
(2. st. -věji)
příslovce
s velkým nadšením a zaujetím • s (až příliš) velkým úsilím a nasazením:
Poslanec prezidentovi během projevu horlivě přikyvoval.
Hloučky studentů horlivě diskutovaly se svými profesory.
Uklízečka horlivě drhla okenní tabuli.
Jeho hlas zněl příliš žoviálně, horlivě se snažil se zavděčit.
Ostraha domu s holobyty si počínala horlivěji, než jí příslušelo: nepouštěla návštěvy, svítila v noci do bytů a podobně.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[horlɪvje]
(2. st. -věji)
příslovce
s velkým nadšením a zaujetím • s (až příliš) velkým úsilím a nasazením:
Poslanec prezidentovi během projevu horlivě přikyvoval.
Hloučky studentů horlivě diskutovaly se svými profesory.
Uklízečka horlivě drhla okenní tabuli.
Jeho hlas zněl příliš žoviálně, horlivě se snažil se zavděčit.
Ostraha domu s holobyty si počínala horlivěji, než jí příslušelo: nepouštěla návštěvy, svítila v noci do bytů a podobně.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)