honorář
[honoraːř̥], 2. j. [honoraːře]
(2. j. -ře)
podstatné jméno rodu mužského neživotného
⟨lat.⟩
odměna (zprav. finanční) za výkon v oblasti umění, vědy a výzkumu, práva, publicistiky, lékařství a dalších převážně duševních činností:
Sochař se vzdal nároků na honorář.
K dalšímu výzkumu využiji honorář za svůj poslední patent.
Mohl žít z honorářů za své hry, které sklízely úspěch ve světě.
Nakladatelská smlouva obsahuje výši autorského honoráře i počet autorských výtisků.
Právník vymáhá vysoký honorář za to, že pomohl žalobci vysoudit nemovitost.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[honoraːř̥], 2. j. [honoraːře]
(2. j. -ře)
podstatné jméno rodu mužského neživotného
⟨lat.⟩
odměna (zprav. finanční) za výkon v oblasti umění, vědy a výzkumu, práva, publicistiky, lékařství a dalších převážně duševních činností:
Sochař se vzdal nároků na honorář.
K dalšímu výzkumu využiji honorář za svůj poslední patent.
Mohl žít z honorářů za své hry, které sklízely úspěch ve světě.
Nakladatelská smlouva obsahuje výši autorského honoráře i počet autorských výtisků.
Právník vymáhá vysoký honorář za to, že pomohl žalobci vysoudit nemovitost.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)