honec
[honec]
(2. j. honce, 3., 6. j. honci, honcovi, 1. mn. honci)
podstatné jméno rodu mužského životného
1.
pomocník nahánějící zvěř při lovu, nadháněč:
Honci procházejí les určeným směrem a dělají hluk, aby zvěř vyplašili směrem ke střelcům.
Na zaječí zvěř, která proráží řadu honců a ubíhá dozadu, se nestřílí.
Naháňka je lov zvěře pomocí honců a nízkonohých plemen psů.
2.
kdo pohání dobytek, zprav. na koni, poháněč, pastevec dobytka syn. honák:
Skupinu jalovic uprchlých z farmy se honcům podařilo pochytat.
Po ohrazení pastvin museli honci na koních přes ohrady skákat, což dalo vzniknout parkuru.
Honci každoročně z národního parku svádějí klisny s hříbaty.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[honec]
(2. j. honce, 3., 6. j. honci, honcovi, 1. mn. honci)
podstatné jméno rodu mužského životného
1.
pomocník nahánějící zvěř při lovu, nadháněč:
Honci procházejí les určeným směrem a dělají hluk, aby zvěř vyplašili směrem ke střelcům.
Na zaječí zvěř, která proráží řadu honců a ubíhá dozadu, se nestřílí.
Naháňka je lov zvěře pomocí honců a nízkonohých plemen psů.
2.
kdo pohání dobytek, zprav. na koni, poháněč, pastevec dobytka syn. honák:
Skupinu jalovic uprchlých z farmy se honcům podařilo pochytat.
Po ohrazení pastvin museli honci na koních přes ohrady skákat, což dalo vzniknout parkuru.
Honci každoročně z národního parku svádějí klisny s hříbaty.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)