hokynářka
[hokɪnaːř̥ka], 2. mn. [hokɪnaːřek]
(2. j. -řky, 2. mn. -řek)
podstatné jméno rodu ženského
hokyně
[hokɪňe]
(2. j. -ně, 2. mn. -ní, -ň)
podstatné jméno rodu ženského
1.
hokynář 1:
krámek hokynářky
Vesnice obcházely hokyně a skupovaly máslo, tvaroh či mléko.
expr. Mlela pantem jako hokynářka nabízející na trhu své zboží.
2.
hokynář 2:
Máme paní spisovatelku vnímat jako oběť nenasytnosti vydavatelů, nebo jako hokynářku, která potřebuje za každou cenu prodat co nejvíce svých knih?
3. hanlivé
hádavá, nepříjemná žena • žena vyjadřující se hrubě, nekultivovaně:
Nehašteřme se jak hokynářky a najděme vhodné řešení bez osočování a urážek.
Slovník tohoto podnikatele připomíná mluvu hokyně.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[hokɪnaːř̥ka], 2. mn. [hokɪnaːřek]
(2. j. -řky, 2. mn. -řek)
podstatné jméno rodu ženského
hokyně
[hokɪňe]
(2. j. -ně, 2. mn. -ní, -ň)
podstatné jméno rodu ženského
1.
hokynář 1:
krámek hokynářky
Vesnice obcházely hokyně a skupovaly máslo, tvaroh či mléko.
expr. Mlela pantem jako hokynářka nabízející na trhu své zboží.
2.
hokynář 2:
Máme paní spisovatelku vnímat jako oběť nenasytnosti vydavatelů, nebo jako hokynářku, která potřebuje za každou cenu prodat co nejvíce svých knih?
3. hanlivé
hádavá, nepříjemná žena • žena vyjadřující se hrubě, nekultivovaně:
Nehašteřme se jak hokynářky a najděme vhodné řešení bez osočování a urážek.
Slovník tohoto podnikatele připomíná mluvu hokyně.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)