hodit se
[hoďɪt se]
(3. j., 3. mn. hodí se, rozk. hoď se, čin. hodil se, podst. jm. hození (se))
sloveso nedokonavé i dokonavé
1. (co se hodí {k čemu; na co; pro koho}), (kdo se hodí na co)
být vhodný, dobrý • přijít vhod:
hodit se k pečení / na pečení
Tato léčba se nehodí pro každého.
V mém věku už se nehodí, abych se pitvořil jako blázen. nesluší
Poznal jsem, že na učitele se prostě nehodím.
Slunečník se v horku hodí.
2. (kdo, co se hodí ke komu, k čemu)
vytvářet soulad, vyváženou dvojici • být v souladu, ladit:
Ti dva se k sobě vůbec nehodí, jsou každý úplně jiný.
Měkká kožená bunda do pasu je univerzální, hodí se ke všemu.
Říká se, že k bílým masům se hodí bílé víno.
Poklidná atmosféra se k vánočním trhům hodila.
3. (co se hodí {komu})
být pro někoho (časově ap.) dobrý, příhodný, vyhovovat:
Středa se mi moc nehodí, víc by se mi to hodilo ve čtvrtek.
Produkci se hodilo, že jsem se kvůli covidu dost dlouho neholil.
Vlastně se hodilo, že na jaře nemohla vycestovat a zbyly jí peníze.
Přijď, až se ti to hodí / bude hodit.
4. (co se hodí na koho4, co)
dobře, trefně vystihovat:
Takový popis se hodí na každého druhého muže.
Stejná charakteristika se hodí hned na dva pořady.
Tento vtip by se hodil na současná média.
◊ to se mu hodí do krámu kolokviální vyšší
to mu vyhovuje
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[hoďɪt se]
(3. j., 3. mn. hodí se, rozk. hoď se, čin. hodil se, podst. jm. hození (se))
sloveso nedokonavé i dokonavé
1. (co se hodí {k čemu; na co; pro koho}), (kdo se hodí na co)
být vhodný, dobrý • přijít vhod:
hodit se k pečení / na pečení
Tato léčba se nehodí pro každého.
V mém věku už se nehodí, abych se pitvořil jako blázen. nesluší
Poznal jsem, že na učitele se prostě nehodím.
Slunečník se v horku hodí.
2. (kdo, co se hodí ke komu, k čemu)
vytvářet soulad, vyváženou dvojici • být v souladu, ladit:
Ti dva se k sobě vůbec nehodí, jsou každý úplně jiný.
Měkká kožená bunda do pasu je univerzální, hodí se ke všemu.
Říká se, že k bílým masům se hodí bílé víno.
Poklidná atmosféra se k vánočním trhům hodila.
3. (co se hodí {komu})
být pro někoho (časově ap.) dobrý, příhodný, vyhovovat:
Středa se mi moc nehodí, víc by se mi to hodilo ve čtvrtek.
Produkci se hodilo, že jsem se kvůli covidu dost dlouho neholil.
Vlastně se hodilo, že na jaře nemohla vycestovat a zbyly jí peníze.
Přijď, až se ti to hodí / bude hodit.
4. (co se hodí na koho4, co)
dobře, trefně vystihovat:
Takový popis se hodí na každého druhého muže.
Stejná charakteristika se hodí hned na dva pořady.
Tento vtip by se hodil na současná média.
◊ to se mu hodí do krámu kolokviální vyšší
?kolokviální vyšší
Jako kolokviální vyšší označujeme kolokviální slova a významy, které se poměrně často užívají i v komunikačních situacích, v nichž se přednostně užívá spisovná čeština. V těchto situacích působí jako méně formální, stylově nižší.
kolokviální
Jako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
Jako kolokviální vyšší označujeme kolokviální slova a významy, které se poměrně často užívají i v komunikačních situacích, v nichž se přednostně užívá spisovná čeština. V těchto situacích působí jako méně formální, stylově nižší.
kolokviální
Jako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
to mu vyhovuje
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)