hoch
[hox]
(2. j. hocha, 3., 6. j. hochovi, hochu, 5. j. hochu, 1. mn. hoši, 6. mn. hoších)
podstatné jméno rodu mužského životného
1.
nedospělá nebo dospívající osoba mužského pohlaví syn. chlapec:
čtyřletý / desetiletý / sedmnáctiletý hoch
Žena má hocha svěřeného do péče.
Jako malého hocha mě okouzlili Broučci.
Usmíval se a měl výraz hodného hocha, kterého musí mít všichni rádi.
Za garáže nechodil žádný ze slušně vychovaných hochů.
2. expresivní
(mladý) muž vůbec:
Tihle hoši mají muzikantskou jiskru.
No tak, hochu, odvahu!
3. knižní
mladý muž v partnerském, milostném vztahu k někomu syn. přítel, partner:
Nejmladší dcera vroucně milovala svého hocha.
Až se její hoch vrátí z vojny, vezmou se.
Děvčata své hochy podarovávala martinskými rohlíky.
4. množné hoši, profesní mluva: sport
tým (mladých) sportovců:
Naši hoši mají ambice probojovat se na mistrovství republiky.
◊ ostrý hoch expresivní
1. ostří hoši členové tělesné stráže, bodyguardi • členové speciálních bezpečnostních složek obecně
2. útočný, hrubý, bezohledný muž, rváč
► hošík
[hošiːk]
(2. j. -íka, 3., 6. j. -íkovi, -íku, 5. j. -íku, 1. mn. -íci, 6. mn. -ících)
podstatné jméno rodu mužského životného
čiperný hošík
Na rukou nesla tříletého hošíka.
► hošíček
[hošiːček]
(2. j. -čka, 3., 6. j. -čkovi, -čku, 5. j. -čku, 1. mn. -čci, -čkové, 6. mn. -čcích)
podstatné jméno rodu mužského životného
Máme jednoho hošíčka a dvě děvčátka.
On je to takový vzorný hošíček.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[hox]
(2. j. hocha, 3., 6. j. hochovi, hochu, 5. j. hochu, 1. mn. hoši, 6. mn. hoších)
podstatné jméno rodu mužského životného
1.
nedospělá nebo dospívající osoba mužského pohlaví syn. chlapec:
čtyřletý / desetiletý / sedmnáctiletý hoch
Žena má hocha svěřeného do péče.
Jako malého hocha mě okouzlili Broučci.
Usmíval se a měl výraz hodného hocha, kterého musí mít všichni rádi.
Za garáže nechodil žádný ze slušně vychovaných hochů.
2. expresivní
(mladý) muž vůbec:
Tihle hoši mají muzikantskou jiskru.
No tak, hochu, odvahu!
3. knižní
mladý muž v partnerském, milostném vztahu k někomu syn. přítel, partner:
Nejmladší dcera vroucně milovala svého hocha.
Až se její hoch vrátí z vojny, vezmou se.
Děvčata své hochy podarovávala martinskými rohlíky.
4. množné hoši, profesní mluva: sport
tým (mladých) sportovců:
Naši hoši mají ambice probojovat se na mistrovství republiky.
◊ ostrý hoch expresivní
1. ostří hoši členové tělesné stráže, bodyguardi • členové speciálních bezpečnostních složek obecně
2. útočný, hrubý, bezohledný muž, rváč
► hošík
[hošiːk]
(2. j. -íka, 3., 6. j. -íkovi, -íku, 5. j. -íku, 1. mn. -íci, 6. mn. -ících)
podstatné jméno rodu mužského životného
čiperný hošík
Na rukou nesla tříletého hošíka.
► hošíček
[hošiːček]
(2. j. -čka, 3., 6. j. -čkovi, -čku, 5. j. -čku, 1. mn. -čci, -čkové, 6. mn. -čcích)
podstatné jméno rodu mužského životného
Máme jednoho hošíčka a dvě děvčátka.
On je to takový vzorný hošíček.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)