hnůj
[hnuːj]
(2. j. hnoje)
podstatné jméno rodu mužského neživotného
1.
výkaly hospodářských zvířat smíchané se stelivem a používané jako hnojivo, chlévská mrva:
kravský / prasečí hnůj
kydat hnůj
vyvážet na pole hnůj
Do poloteplého pařeniště je nejvhodnější koňský hnůj.
Hromada hnoje byla dřív u každého venkovského stavení.
Firma představila rozmetadlo hnoje pro menší a střední farmáře.
2. kolokviální vyšší
místo k uskladňování hnoje 1 a jiných organických zbytků syn. hnojiště, hnojník I/1:
Podestýlka se má čistit od nečistot a vyvážet na hnůj.
Uhynulá selata vyhodili na hnůj, místo aby je uložili do kafilerních boxů.
3. hanlivé
něco odpudivého, hnusného, mravně nízkého • stav nebo prostředí vyznačující se negativními, společensky závadnými jevy, úpadkem:
Ministr označil spisek za hnůj.
Neváhal je označit za hnůj a póvl.
Přečetl jsem si o sobě opravdu děsivé hnoje.
Je to zneužití svobody slova a naši společnost to vede do morálního hnoje.
Mrzí mě, že jsem musel strávit třicet let svého života v takovém hnoji, jaký tu byl. nepořádku, marasmu
◊ jet jak(o) s hnojem hanlivé
jet velmi pomalu (a nepříjemně tím zdržovat)
◊ kydat na někoho / něco hnůj hanlivé
pomlouvat, hanět někoho nebo něco
◊ [usmívat se / smát se ap.] jak(o) měsíček na hnoji / hnůj někdy hanlivé
mít přihlouplý (často bezděčný) úsměv • mít nechápavý úsměv
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[hnuːj]
(2. j. hnoje)
podstatné jméno rodu mužského neživotného
1.
výkaly hospodářských zvířat smíchané se stelivem a používané jako hnojivo, chlévská mrva:
kravský / prasečí hnůj
kydat hnůj
vyvážet na pole hnůj
Do poloteplého pařeniště je nejvhodnější koňský hnůj.
Hromada hnoje byla dřív u každého venkovského stavení.
Firma představila rozmetadlo hnoje pro menší a střední farmáře.
2. kolokviální vyšší
?kolokviální vyšší
Jako kolokviální vyšší označujeme kolokviální slova a významy, které se poměrně často užívají i v komunikačních situacích, v nichž se přednostně užívá spisovná čeština. V těchto situacích působí jako méně formální, stylově nižší.
kolokviální
Jako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
Jako kolokviální vyšší označujeme kolokviální slova a významy, které se poměrně často užívají i v komunikačních situacích, v nichž se přednostně užívá spisovná čeština. V těchto situacích působí jako méně formální, stylově nižší.
kolokviální
Jako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
místo k uskladňování hnoje 1 a jiných organických zbytků syn. hnojiště, hnojník I/1:
Podestýlka se má čistit od nečistot a vyvážet na hnůj.
Uhynulá selata vyhodili na hnůj, místo aby je uložili do kafilerních boxů.
3. hanlivé
něco odpudivého, hnusného, mravně nízkého • stav nebo prostředí vyznačující se negativními, společensky závadnými jevy, úpadkem:
Ministr označil spisek za hnůj.
Neváhal je označit za hnůj a póvl.
Přečetl jsem si o sobě opravdu děsivé hnoje.
Je to zneužití svobody slova a naši společnost to vede do morálního hnoje.
Mrzí mě, že jsem musel strávit třicet let svého života v takovém hnoji, jaký tu byl. nepořádku, marasmu
◊ jet jak(o) s hnojem hanlivé
jet velmi pomalu (a nepříjemně tím zdržovat)
◊ kydat na někoho / něco hnůj hanlivé
pomlouvat, hanět někoho nebo něco
◊ [usmívat se / smát se ap.] jak(o) měsíček na hnoji / hnůj někdy hanlivé
mít přihlouplý (často bezděčný) úsměv • mít nechápavý úsměv
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)