hmoždíř
[hmožďiːř̥], 2. j. [hmožďiːře]
(2. j. -ře)
podstatné jméno rodu mužského neživotného
⟨něm. < lat.⟩
moždíř
[možďiːř̥], 2. j. [možďiːře]
(2. j. -ře)
podstatné jméno rodu mužského neživotného
⟨něm. < lat.⟩
1.
masivní nádoba s paličkou k roztloukání koření, bylinek, soli ap.:
mosazný / kamenný / dřevěný hmoždíř
Hřebíček a celé pepře jemně rozdrtíme v hmoždíři.
Piniové oříšky na pesto roztlučeme v hmoždíři.
Nasekaný koriandr utřete v hmoždíři s česnekem a solí.
Semínka trochu podrtíme v moždíři.
2. historické: vojenství
těžké obléhací dělo velké ráže s krátkou širokou hlavní pro střelbu strmě vzhůru:
oslavné salvy z hmoždířů
Tehdejšího císaře Klatovy vítaly mohutným zvoněním zvonů a střelbou z hmoždířů.
Člen historické jednotky pevnostního dělostřelectva v Josefově ukazuje školákům, kam až doletí dělová koule vypálená z hmoždíře.
K cenným exponátům muzea patří model moždíře ráže 305 mm, který vyráběly Škodovy závody.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[hmožďiːř̥], 2. j. [hmožďiːře]
(2. j. -ře)
podstatné jméno rodu mužského neživotného
⟨něm. < lat.⟩
moždíř
[možďiːř̥], 2. j. [možďiːře]
(2. j. -ře)
podstatné jméno rodu mužského neživotného
⟨něm. < lat.⟩
1.
masivní nádoba s paličkou k roztloukání koření, bylinek, soli ap.:
mosazný / kamenný / dřevěný hmoždíř
Hřebíček a celé pepře jemně rozdrtíme v hmoždíři.
Piniové oříšky na pesto roztlučeme v hmoždíři.
Nasekaný koriandr utřete v hmoždíři s česnekem a solí.
Semínka trochu podrtíme v moždíři.
2. historické: vojenství
těžké obléhací dělo velké ráže s krátkou širokou hlavní pro střelbu strmě vzhůru:
oslavné salvy z hmoždířů
Tehdejšího císaře Klatovy vítaly mohutným zvoněním zvonů a střelbou z hmoždířů.
Člen historické jednotky pevnostního dělostřelectva v Josefově ukazuje školákům, kam až doletí dělová koule vypálená z hmoždíře.
K cenným exponátům muzea patří model moždíře ráže 305 mm, který vyráběly Škodovy závody.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)