hlodat
[hlodat]
(3. j. -dá, rozk. -dej, čin. -dal, trp. -dán, podst. jm. -dání)
sloveso nedokonavé
1. (kdo hlodá co; kde)
(zprav. o zvířatech, hmyzu) po drobných částech okusovat (předními zuby nebo kusadly), hryzat, ožírat:
Bobr může hlodat větve i pod vodou.
Potkani rádi hlodají kabely elektrického vedení a tím mohou způsobit požár budov i motorových vozidel.
Larvy hlodají chodbičky, na jejichž konci se zakuklí.
Na podlaze jsou malé hromádky pilin, které padají z děr, kde červotoč hlodá.
2. expresivní (co hlodá komu kde; v kom, v čem)
(o abstraktních jevech)
působit někomu duševní nebo fyzické utrpení, neustále někoho trápit, znepokojovat, trýznit, mučit:
V žaludku mi začala hlodat palčivá bolest.
Pořád ve mně hlodají pochybnosti.
Hlodá v něm špatné svědomí.
Začalo ve mně hlodat podezření.
V jeho organismu hlodá nějaká zákeřná choroba.
3. expresivní (co hlodá kde)
svým působením vytrvale narušovat soudržnost, tvar něčeho:
Koroze hlodá v napojení prahů na blatníky.
Na podvozku může hlodat rez.
Větrná eroze začala hlodat v měkkých sedimentech bývalých jezer.
Voda hlodá ve skále jeskyně.
◊ v někom hlodá červíček / červík / červ (něčeho) expresivní ◊ někomu v hlavě hlodá červíček / červík / červ (něčeho) expresivní
někdo neustále na něco myslí, má utkvělou, neodbytnou myšlenku, znepokojivý pocit
◊ zub času hlodá (na něčem / někom) expresivní
1. něco se během (delší) doby postupně opotřebovává a je to ve špatném, zchátralém, nefunkčním stavu
2. na někom se projevují příznaky stáří, někdo viditelně zestárl
dokonavé k 1 → ohlodat
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[hlodat]
(3. j. -dá, rozk. -dej, čin. -dal, trp. -dán, podst. jm. -dání)
sloveso nedokonavé
1. (kdo hlodá co; kde)
(zprav. o zvířatech, hmyzu) po drobných částech okusovat (předními zuby nebo kusadly), hryzat, ožírat:
Bobr může hlodat větve i pod vodou.
Potkani rádi hlodají kabely elektrického vedení a tím mohou způsobit požár budov i motorových vozidel.
Larvy hlodají chodbičky, na jejichž konci se zakuklí.
Na podlaze jsou malé hromádky pilin, které padají z děr, kde červotoč hlodá.
2. expresivní (co hlodá komu kde; v kom, v čem)
(o abstraktních jevech)
působit někomu duševní nebo fyzické utrpení, neustále někoho trápit, znepokojovat, trýznit, mučit:
V žaludku mi začala hlodat palčivá bolest.
Pořád ve mně hlodají pochybnosti.
Hlodá v něm špatné svědomí.
Začalo ve mně hlodat podezření.
V jeho organismu hlodá nějaká zákeřná choroba.
3. expresivní (co hlodá kde)
svým působením vytrvale narušovat soudržnost, tvar něčeho:
Koroze hlodá v napojení prahů na blatníky.
Na podvozku může hlodat rez.
Větrná eroze začala hlodat v měkkých sedimentech bývalých jezer.
Voda hlodá ve skále jeskyně.
◊ v někom hlodá červíček / červík / červ (něčeho) expresivní ◊ někomu v hlavě hlodá červíček / červík / červ (něčeho) expresivní
někdo neustále na něco myslí, má utkvělou, neodbytnou myšlenku, znepokojivý pocit
◊ zub času hlodá (na něčem / někom) expresivní
1. něco se během (delší) doby postupně opotřebovává a je to ve špatném, zchátralém, nefunkčním stavu
2. na někom se projevují příznaky stáří, někdo viditelně zestárl
dokonavé k 1 → ohlodat
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)