hlediště
[hleďɪšťe]
(2. j. -tě, 2. mn. -ť)
podstatné jméno rodu středního
1.
prostor v divadle, na stadionu, v kině ap. vyhrazený pro diváky, posluchače:
zaplněné / vyprodané hlediště
otáčivé hlediště
sedět v hledišti
Fanoušci v hledišti vstali a aplaudovali.
Maximální kapacita hlediště je přibližně 130 000 diváků.
2.
diváci, posluchači v hledišti 1 syn. publikum:
Hlediště nadšeně tleskalo.
Hlediště sledovalo vystoupení dvou desítek účinkujících.
Fantastická podpora hlediště nás vyhnala k obrovskému výkonu.
Účinkující za smíchu hlediště prokázali, že jsou živoucími legendami improvizovaného herectví.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[hleďɪšťe]
(2. j. -tě, 2. mn. -ť)
podstatné jméno rodu středního
1.
prostor v divadle, na stadionu, v kině ap. vyhrazený pro diváky, posluchače:
zaplněné / vyprodané hlediště
otáčivé hlediště
sedět v hledišti
Fanoušci v hledišti vstali a aplaudovali.
Maximální kapacita hlediště je přibližně 130 000 diváků.
2.
diváci, posluchači v hledišti 1 syn. publikum:
Hlediště nadšeně tleskalo.
Hlediště sledovalo vystoupení dvou desítek účinkujících.
Fantastická podpora hlediště nás vyhnala k obrovskému výkonu.
Účinkující za smíchu hlediště prokázali, že jsou živoucími legendami improvizovaného herectví.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)