hihňat se
[hɪhňat se]
(3. j. -ňá se, rozk. -něj se, čin. -ňal se, podst. jm. -ňání (se))
sloveso nedokonavé
expresivní
(kdo se hihňá {čemu, komu})
smát se vysokým, drobným, zprav. tlumeným smíchem, chichotat se:
Něco si špitají a obě se hihňají jako dvě puberťačky.
Děvčata se před ním na ulici hihňala a klopila oči k zemi.
Hihňala se mým otázkám, hlavně když jsem se jí ptala na kluky.
podst. jm. Slyšíme rozpačité hihňání, dětičky jdou na plac.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[hɪhňat se]
(3. j. -ňá se, rozk. -něj se, čin. -ňal se, podst. jm. -ňání (se))
sloveso nedokonavé
expresivní
(kdo se hihňá {čemu, komu})
smát se vysokým, drobným, zprav. tlumeným smíchem, chichotat se:
Něco si špitají a obě se hihňají jako dvě puberťačky.
Děvčata se před ním na ulici hihňala a klopila oči k zemi.
Hihňala se mým otázkám, hlavně když jsem se jí ptala na kluky.
podst. jm. Slyšíme rozpačité hihňání, dětičky jdou na plac.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)