erb
[ʔerp], 2. j. [ʔerbu]
(2. j. erbu, 6. j. erbu)
podstatné jméno rodu mužského neživotného
⟨z němčiny⟩
oficiální dědičný rodový (zprav. šlechtický) nebo jiný (městský, státní, zemský ap.) znak:
šlechtický / královský erb
rodový erb pánů z Valdštejna
kamenný erb děkana olomoucké kapituly
Mělník má v erbu lva a orlici.
Vstup do zámku zdobí erb rodu Žerotínů.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[ʔerp], 2. j. [ʔerbu]
(2. j. erbu, 6. j. erbu)
podstatné jméno rodu mužského neživotného
⟨z němčiny⟩
oficiální dědičný rodový (zprav. šlechtický) nebo jiný (městský, státní, zemský ap.) znak:
šlechtický / královský erb
rodový erb pánů z Valdštejna
kamenný erb děkana olomoucké kapituly
Mělník má v erbu lva a orlici.
Vstup do zámku zdobí erb rodu Žerotínů.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)