heraldika
[heraldɪka]
(2. j. -ky)
podstatné jméno rodu ženského
⟨fr.⟩
1.
vědní obor zabývající se studiem znaků, erbů, praporů a jiných symbolů, způsobem jejich vytváření, významem a užitím:
Jeho celoživotní zálibou byly heraldika a genealogie.
Jako speciální obor se u nás heraldika nestuduje.
2.
umění tvorby znaků a erbů • soubor těchto znaků a erbů:
Lilie patří k nejčastějším symbolům v heraldice.
Podoba nového znaku města musí být v souladu s pravidly a zásadami heraldiky.
Ve středověku kvetla především heraldika rodová.
Znak Skutče připomíná klasickou středověkou městskou heraldiku.
Ojnický erb patří k nejpůsobivějším z celé moravské šlechtické heraldiky.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[heraldɪka]
(2. j. -ky)
podstatné jméno rodu ženského
⟨fr.⟩
1.
vědní obor zabývající se studiem znaků, erbů, praporů a jiných symbolů, způsobem jejich vytváření, významem a užitím:
Jeho celoživotní zálibou byly heraldika a genealogie.
Jako speciální obor se u nás heraldika nestuduje.
2.
umění tvorby znaků a erbů • soubor těchto znaků a erbů:
Lilie patří k nejčastějším symbolům v heraldice.
Podoba nového znaku města musí být v souladu s pravidly a zásadami heraldiky.
Ve středověku kvetla především heraldika rodová.
Znak Skutče připomíná klasickou středověkou městskou heraldiku.
Ojnický erb patří k nejpůsobivějším z celé moravské šlechtické heraldiky.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)