hemoglobin
[hemoglobiːn], [hemoglobɪn]
(2. j. -nu, 6. j. -nu)
podstatné jméno rodu mužského neživotného
⟨první část řec., druhá část lat.⟩
chemie, biologie
červené krevní barvivo v červených krvinkách složené z bílkoviny a železa a umožňující přenos kyslíku z plic do tkání, zkr. Hb, Hgb:
Anémie je stav, při kterém je v krvi nedostatek hemoglobinu.
Železo je nezbytné k dýchání, protože váže kyslík na hemoglobin v červených krvinkách.
Závodnici byla prokázána zvýšená hladina hemoglobinu v krvi, značící užití dopingu.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[hemoglobiːn], [hemoglobɪn]
(2. j. -nu, 6. j. -nu)
podstatné jméno rodu mužského neživotného
⟨první část řec., druhá část lat.⟩
chemie, biologie
červené krevní barvivo v červených krvinkách složené z bílkoviny a železa a umožňující přenos kyslíku z plic do tkání, zkr. Hb, Hgb:
Anémie je stav, při kterém je v krvi nedostatek hemoglobinu.
Železo je nezbytné k dýchání, protože váže kyslík na hemoglobin v červených krvinkách.
Závodnici byla prokázána zvýšená hladina hemoglobinu v krvi, značící užití dopingu.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)