hec
[hec]
(2. j. hecu, 6. j. hecu, 1. mn. hecy)
podstatné jméno rodu mužského neživotného
⟨něm.⟩
kolokviální vyšší
1.
žertovné nebo provokativní podněcování, povzbuzování někoho k nějakému výkonu nebo neobvyklému, výstřednímu činu, výzva:
Vzpomínal na chlapské hecy, kdy třeba zvedal na dílně nápravy od náklaďáků.
K dárcovství krve mě přivedl hec kamarádů.
Někdy to při tréninku prostě nejde a nepomáhá ani sebevětší hec.
2.
často zlomyslný výrok nebo čin, jehož cílem je někoho provokovat, dobírat si ho:
Domácí se tentokrát nenechali rozhodit hecy soupeře a hráli velice ukázněně.
◊ [udělat něco] z hecu kolokviální vyšší
1. (udělat něco) v reakci na žertovné, provokativní povzbuzování přátel ap.
2. (udělat něco) z legrace, pro momentální pobavení
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[hec]
(2. j. hecu, 6. j. hecu, 1. mn. hecy)
podstatné jméno rodu mužského neživotného
⟨něm.⟩
kolokviální vyšší
?kolokviální vyšší
Jako kolokviální vyšší označujeme kolokviální slova a významy, které se poměrně často užívají i v komunikačních situacích, v nichž se přednostně užívá spisovná čeština. V těchto situacích působí jako méně formální, stylově nižší.
kolokviální
Jako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
expresivníJako kolokviální vyšší označujeme kolokviální slova a významy, které se poměrně často užívají i v komunikačních situacích, v nichž se přednostně užívá spisovná čeština. V těchto situacích působí jako méně formální, stylově nižší.
kolokviální
Jako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
1.
žertovné nebo provokativní podněcování, povzbuzování někoho k nějakému výkonu nebo neobvyklému, výstřednímu činu, výzva:
Vzpomínal na chlapské hecy, kdy třeba zvedal na dílně nápravy od náklaďáků.
K dárcovství krve mě přivedl hec kamarádů.
Někdy to při tréninku prostě nejde a nepomáhá ani sebevětší hec.
2.
často zlomyslný výrok nebo čin, jehož cílem je někoho provokovat, dobírat si ho:
Domácí se tentokrát nenechali rozhodit hecy soupeře a hráli velice ukázněně.
◊ [udělat něco] z hecu kolokviální vyšší
?kolokviální vyšší
Jako kolokviální vyšší označujeme kolokviální slova a významy, které se poměrně často užívají i v komunikačních situacích, v nichž se přednostně užívá spisovná čeština. V těchto situacích působí jako méně formální, stylově nižší.
kolokviální
Jako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
expresivní Jako kolokviální vyšší označujeme kolokviální slova a významy, které se poměrně často užívají i v komunikačních situacích, v nichž se přednostně užívá spisovná čeština. V těchto situacích působí jako méně formální, stylově nižší.
kolokviální
Jako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
1. (udělat něco) v reakci na žertovné, provokativní povzbuzování přátel ap.
2. (udělat něco) z legrace, pro momentální pobavení
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)