gumovat
[gumovat]
(1. j. gumuji, gumuju, 3. j. gumuje, 3. mn. gumují, gumujou, rozk. gumuj, čin. gumoval, trp. gumován, podst. jm. gumování)
sloveso nedokonavé
(kdo gumuje {co})
odstraňovat písmo, kresbu ap. pomocí gumy 2 (pomůcky k mazání):
gumovat text / kresbu
Dodnes píšu tužkou a gumuju.
přen. gumovat vzpomínky
dokonavé → vygumovat
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[gumovat]
(1. j. gumuji, gumuju, 3. j. gumuje, 3. mn. gumují, gumujou, rozk. gumuj, čin. gumoval, trp. gumován, podst. jm. gumování)
sloveso nedokonavé
(kdo gumuje {co})
odstraňovat písmo, kresbu ap. pomocí gumy 2 (pomůcky k mazání):
gumovat text / kresbu
Dodnes píšu tužkou a gumuju.
přen. gumovat vzpomínky
dokonavé → vygumovat
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)