cuchat
[cuxat]
(3. j. cuchá, rozk. (ne)cuchej, čin. cuchal, trp. cuchán, podst. jm. cuchání)
sloveso nedokonavé
(kdo, co cuchá co komu; co, koho4)
(o vlasech, vláknech ap.)
uvolňovat z původního tvaru, místa, uvádět v nepořádek a zamotávat:
Vítr jim cuchal vlasy.
Vzduch tlačený přijíždějícím vlakem cuchá cestující a bere jim čepice.
◊ cuchat někomu nervy expresivní
vyvádět někoho z duševní rovnováhy a klidu, rozrušovat někoho:
Dopravní omezení řidičům cuchají nervy.
Dcera v poslední době mně i manželovi cuchá nervy, protože je neuvěřitelně neposlušná.
→ doklady v korpusu
dokonavé → rozcuchat
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[cuxat]
(3. j. cuchá, rozk. (ne)cuchej, čin. cuchal, trp. cuchán, podst. jm. cuchání)
sloveso nedokonavé
(kdo, co cuchá co komu; co, koho4)
(o vlasech, vláknech ap.)
uvolňovat z původního tvaru, místa, uvádět v nepořádek a zamotávat:
Vítr jim cuchal vlasy.
Vzduch tlačený přijíždějícím vlakem cuchá cestující a bere jim čepice.
◊ cuchat někomu nervy expresivní
vyvádět někoho z duševní rovnováhy a klidu, rozrušovat někoho:
Dopravní omezení řidičům cuchají nervy.
Dcera v poslední době mně i manželovi cuchá nervy, protože je neuvěřitelně neposlušná.
→ doklady v korpusu
dokonavé → rozcuchat
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)