cudný
[cudniː]
(2. st. -nější)
přídavné jméno
1.
mravný, vyznačující se zdrženlivostí, zprav. v sexuálním životě • svědčící o tom:
cudný polibek
cudný výstřih
Je to cudný a plachý člověk.
Předvedli taneční kreaci s tak erotickým podtextem, až se cudnější povahy v publiku začervenaly.
Tento snímek byl jeden z nejcudnějších, které nafotila.
2.
příliš na sebe neupozorňující, skromný, nenápadný:
cudné klopení očí
zakrývat prohřešky cudným mlčením
Volebním chybám své strany věnoval jen cudný odstaveček.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[cudniː]
(2. st. -nější)
přídavné jméno
1.
mravný, vyznačující se zdrženlivostí, zprav. v sexuálním životě • svědčící o tom:
cudný polibek
cudný výstřih
Je to cudný a plachý člověk.
Předvedli taneční kreaci s tak erotickým podtextem, až se cudnější povahy v publiku začervenaly.
Tento snímek byl jeden z nejcudnějších, které nafotila.
2.
příliš na sebe neupozorňující, skromný, nenápadný:
cudné klopení očí
zakrývat prohřešky cudným mlčením
Volebním chybám své strany věnoval jen cudný odstaveček.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)