groš
[groš]
(2. j. -še)
podstatné jméno rodu mužského neživotného
1. historické
stříbrná mince rozšířená ve středověku a raném novověku především v zemích střední a východní Evropy:
ražba stříbrných grošů
Petr Vok prodal újezd za 200 000 kop míšeňských grošů.
Při výměně podlahy našli dělníci stříbrné groše pocházející vesměs z Polska.
□ pražský groš historické
stříbrná mince ražená v Kutné Hoře od roku 1300 do první poloviny 16. století
2.
dílčí měnová jednotka (setina zlotého) v Polsku • dřívější dílčí měnová jednotka (setina šilinku) v Rakousku • platidlo této hodnoty:
Do oběhu se vrátil polský groš, který má hodnotu setiny zlotého.
Rakouské šilinky a groše byly roku 2002 nahrazeny eury a centy.
3. zastaralé
drobný peníz nebo peníze vůbec:
Prodával nasbírané květy lékárníkovi za pár grošů.
Skončil bez groše a v zapomnění.
◊ být jak(o) za groš kudla
být velmi hubený
◊ jidášský groš
odměna za zradu, nečestně získané peníze
◊ nevsadit na někoho / něco (ani) zlámaný groš expresivní
vůbec někomu, něčemu nevěřit, být přesvědčen o špatných kvalitách někoho, něčeho
► grošík
[grošiːk]
(2. j. -íku, 6. j. -íku, 6. mn. -ících, -íkách)
podstatné jméno rodu mužského neživotného
1.
stříbrné grošíky
Grošíky v Čechách zavedli florentští finančníci.
2.
Byl rád, že má práci a vydělá nějaký ten grošík, aby se s dětmi uživil.
Za poslední grošíky si koupil knížky.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[groš]
(2. j. -še)
podstatné jméno rodu mužského neživotného
1. historické
stříbrná mince rozšířená ve středověku a raném novověku především v zemích střední a východní Evropy:
ražba stříbrných grošů
Petr Vok prodal újezd za 200 000 kop míšeňských grošů.
Při výměně podlahy našli dělníci stříbrné groše pocházející vesměs z Polska.
□ pražský groš historické
stříbrná mince ražená v Kutné Hoře od roku 1300 do první poloviny 16. století
2.
dílčí měnová jednotka (setina zlotého) v Polsku • dřívější dílčí měnová jednotka (setina šilinku) v Rakousku • platidlo této hodnoty:
Do oběhu se vrátil polský groš, který má hodnotu setiny zlotého.
Rakouské šilinky a groše byly roku 2002 nahrazeny eury a centy.
3. zastaralé
drobný peníz nebo peníze vůbec:
Prodával nasbírané květy lékárníkovi za pár grošů.
Skončil bez groše a v zapomnění.
◊ být jak(o) za groš kudla
být velmi hubený
◊ jidášský groš
odměna za zradu, nečestně získané peníze
◊ nevsadit na někoho / něco (ani) zlámaný groš expresivní
vůbec někomu, něčemu nevěřit, být přesvědčen o špatných kvalitách někoho, něčeho
► grošík
[grošiːk]
(2. j. -íku, 6. j. -íku, 6. mn. -ících, -íkách)
podstatné jméno rodu mužského neživotného
1.
stříbrné grošíky
Grošíky v Čechách zavedli florentští finančníci.
2.
Byl rád, že má práci a vydělá nějaký ten grošík, aby se s dětmi uživil.
Za poslední grošíky si koupil knížky.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)