genialita
[genɪjalɪta]
(2. j. -ty)
podstatné jméno rodu ženského
⟨~lat.⟩
1.
mimořádně vysoký stupeň rozumových nebo tvůrčích schopností, výjimečné nadání:
Studentovo matematické nadání se blíží genialitě.
Symbolem geniality je slavný fyzik Albert Einstein.
Mozartova skladatelská genialita je známá po celém světě.
2.
vlastnost toho, co je geniální, co se vyznačuje dokonalostí, nápaditostí, originalitou:
genialita plánu
Ohromující genialita budovy spočívá v její jednoduchosti.
iron. Jediný, kdo si zatím pochvaluje genialitu nápadu, je sám vynálezce.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[genɪjalɪta]
(2. j. -ty)
podstatné jméno rodu ženského
⟨~lat.⟩
1.
mimořádně vysoký stupeň rozumových nebo tvůrčích schopností, výjimečné nadání:
Studentovo matematické nadání se blíží genialitě.
Symbolem geniality je slavný fyzik Albert Einstein.
Mozartova skladatelská genialita je známá po celém světě.
2.
vlastnost toho, co je geniální, co se vyznačuje dokonalostí, nápaditostí, originalitou:
genialita plánu
Ohromující genialita budovy spočívá v její jednoduchosti.
iron. Jediný, kdo si zatím pochvaluje genialitu nápadu, je sám vynálezce.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)