hlavní
[hlavňiː]
přídavné jméno
1. (2. st. -nější)
mající mimořádný význam, závažnost, tvořící základ, podstatu něčeho, důležitý, podstatný, zásadní syn. základní; op. vedlejší:
hlavní důvod / příčina
hlavní téma rozhovoru
Hlavním cílem projektu je zvýšení turistického ruchu.
Hlavní problém podle něj spočívá v tom, že obě strany se zatím nedokázaly dohodnout.
Cena je bezesporu jedním z hlavních kritérií při koupi nového vozu.
Hlavní je, aby byl zdravý.
Starosta shrnul nejhlavnější body politického programu.
2.
první, jedinečný z hlediska významnosti, důležitosti, ústřední, centrální op. vedlejší:
hlavní město metropole
hlavní nádraží / pošta
hlavní budova Národního muzea
hlavní hrdina / postava příběhu
Film získal hlavní cenu na festivalu.
Pořad se bude vysílat v hlavním vysílacím čase. s nejvyšší sledovaností
dopr. Odbočil na hlavní silnici. na níž má řidič přednost v jízdě
□ hlavní jídlo □ hlavní chod
1. hlavní jídlo (v rámci stravování během dne) snídaně, oběd nebo večeře
op. vedlejší jídlo
2. základní jídlo podávané zprav. po předkrmu a polévce a před dezertem
□ hlavní líčení právo
fáze trestního řízení, kdy je obžaloba veřejně projednávána před soudem, který rozhoduje o vině a trestu obžalovaného
□ hlavní město Praha
1. oficiální název Prahy
2. kraj v Česku
□ hlavní stan
1. vojenství sídlo, stanoviště vrchního velení, vrchní, nejvyšší velitelství • příslušníci vrchního velení
2. kolokviální vyšší
□ hlavní věta lingvistika
věta souvětí, která není obsahově ani mluvnicky závislá na jiné větě
□ hlavní výhra
(v soutěži) nejvyšší vyhraná částka • věc, předmět mající nejvyšší cenu
3.
nacházející se, umístěný vpředu nebo ve středu, centrální op. postranní:
hlavní vchod / dveře
hlavní brána nemocnice
Hlavní ulici křížily dvě boční ulice.
Turista obvykle začíná prohlídku města na hlavním náměstí.
Chystáme rekonstrukci hlavního schodiště.
Hlavní oltář chrámu je obrácen na východ.
4.
mající řídicí, vůdčí pozici, postavení v určité hierarchii nebo v určité oblasti, vedoucí, vrchní:
hlavní ekonom / architekt
hlavní sestra kladenské nemocnice
hlavní trenér olympijského týmu
hlavní organizátor turnaje
Hlavním investorem projektu má být americká firma.
□ hlavní inženýr
technický vedoucí ve výrobních, stavebních aj. podnicích
□ sedm hlavních hříchů náboženství
hříchy (pýcha, lakomství, závist, hněv, smilstvo, nestřídmost, lenost), které jsou podle katolické tradice pramenem dalších hříchů
◊ mít (v něčem / někde) hlavní slovo
mít rozhodující vliv
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[hlavňiː]
přídavné jméno
1. (2. st. -nější)
mající mimořádný význam, závažnost, tvořící základ, podstatu něčeho, důležitý, podstatný, zásadní syn. základní; op. vedlejší:
hlavní důvod / příčina
hlavní téma rozhovoru
Hlavním cílem projektu je zvýšení turistického ruchu.
Hlavní problém podle něj spočívá v tom, že obě strany se zatím nedokázaly dohodnout.
Cena je bezesporu jedním z hlavních kritérií při koupi nového vozu.
Hlavní je, aby byl zdravý.
Starosta shrnul nejhlavnější body politického programu.
2.
první, jedinečný z hlediska významnosti, důležitosti, ústřední, centrální op. vedlejší:
hlavní město metropole
hlavní nádraží / pošta
hlavní budova Národního muzea
hlavní hrdina / postava příběhu
Film získal hlavní cenu na festivalu.
Pořad se bude vysílat v hlavním vysílacím čase. s nejvyšší sledovaností
dopr. Odbočil na hlavní silnici. na níž má řidič přednost v jízdě
□ hlavní jídlo □ hlavní chod
1. hlavní jídlo (v rámci stravování během dne) snídaně, oběd nebo večeře
op. vedlejší jídlo
2. základní jídlo podávané zprav. po předkrmu a polévce a před dezertem
□ hlavní líčení právo
fáze trestního řízení, kdy je obžaloba veřejně projednávána před soudem, který rozhoduje o vině a trestu obžalovaného
□ hlavní město Praha
1. oficiální název Prahy
2. kraj v Česku
□ hlavní stan
1. vojenství sídlo, stanoviště vrchního velení, vrchní, nejvyšší velitelství • příslušníci vrchního velení
2. kolokviální vyšší
?kolokviální vyšší
Jako kolokviální vyšší označujeme kolokviální slova a významy, které se poměrně často užívají i v komunikačních situacích, v nichž se přednostně užívá spisovná čeština. V těchto situacích působí jako méně formální, stylově nižší.
kolokviální
Jako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
sídlo vedení nějaké organizace, firmy ap., ústředí, centrála • skupina lidí, kteří vedou, řídí takovou organizaci, firmu ap., vedeníJako kolokviální vyšší označujeme kolokviální slova a významy, které se poměrně často užívají i v komunikačních situacích, v nichž se přednostně užívá spisovná čeština. V těchto situacích působí jako méně formální, stylově nižší.
kolokviální
Jako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
□ hlavní věta lingvistika
věta souvětí, která není obsahově ani mluvnicky závislá na jiné větě
□ hlavní výhra
(v soutěži) nejvyšší vyhraná částka • věc, předmět mající nejvyšší cenu
3.
nacházející se, umístěný vpředu nebo ve středu, centrální op. postranní:
hlavní vchod / dveře
hlavní brána nemocnice
Hlavní ulici křížily dvě boční ulice.
Turista obvykle začíná prohlídku města na hlavním náměstí.
Chystáme rekonstrukci hlavního schodiště.
Hlavní oltář chrámu je obrácen na východ.
4.
mající řídicí, vůdčí pozici, postavení v určité hierarchii nebo v určité oblasti, vedoucí, vrchní:
hlavní ekonom / architekt
hlavní sestra kladenské nemocnice
hlavní trenér olympijského týmu
hlavní organizátor turnaje
Hlavním investorem projektu má být americká firma.
□ hlavní inženýr
technický vedoucí ve výrobních, stavebních aj. podnicích
□ sedm hlavních hříchů náboženství
hříchy (pýcha, lakomství, závist, hněv, smilstvo, nestřídmost, lenost), které jsou podle katolické tradice pramenem dalších hříchů
◊ mít (v něčem / někde) hlavní slovo
mít rozhodující vliv
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)