genitiv
[genɪtɪf], [genɪtiːf], 2. j. [genɪtɪvu], [genɪtiːvu]
(2. j. -vu, 6. j. -vu)
podstatné jméno rodu mužského neživotného
⟨lat.⟩
lingvistika
pád s pádovou otázkou „koho, čeho?“, vyjadřující zejména přináležitost, původ, kvantifikaci aj. syn. druhý pád:
genitiv záporový / přivlastňovací
neshodný přívlastek v genitivu
vazba slovesa s podstatným jménem v genitivu
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[genɪtɪf], [genɪtiːf], 2. j. [genɪtɪvu], [genɪtiːvu]
(2. j. -vu, 6. j. -vu)
podstatné jméno rodu mužského neživotného
⟨lat.⟩
lingvistika
pád s pádovou otázkou „koho, čeho?“, vyjadřující zejména přináležitost, původ, kvantifikaci aj. syn. druhý pád:
genitiv záporový / přivlastňovací
neshodný přívlastek v genitivu
vazba slovesa s podstatným jménem v genitivu
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)