funkcionalismus
[fuŋkcɪjonalɪzmus]
(2. j. -mu, 6. j. -mu)
podstatné jméno rodu mužského neživotného
⟨~lat.⟩
funkcionalizmus
[fuŋkcɪjonalɪzmus]
(2. j. -mu, 6. j. -mu)
podstatné jméno rodu mužského neživotného
⟨~lat.⟩
(ve 20.–30. letech 20. století) směr upřednostňující zejména v architektuře, užitém umění a vědě funkci, funkčnost, účelnost:
předválečný / meziválečný funkcionalismus
Architekty ovlivnily strohé tvary funkcionalismu.
Hned při prvním pohledu na stavbu je zřejmá inspirace minimalismem a funkcionalismem.
Teoretickým východiskem disertace je sociálněvědní funkcionalizmus.
Zvlášť výrazné motivy funkcionalismu lze nalézt v myšlení francouzského sociologa É. Durkheima.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[fuŋkcɪjonalɪzmus]
(2. j. -mu, 6. j. -mu)
podstatné jméno rodu mužského neživotného
⟨~lat.⟩
funkcionalizmus
[fuŋkcɪjonalɪzmus]
(2. j. -mu, 6. j. -mu)
podstatné jméno rodu mužského neživotného
⟨~lat.⟩
(ve 20.–30. letech 20. století) směr upřednostňující zejména v architektuře, užitém umění a vědě funkci, funkčnost, účelnost:
předválečný / meziválečný funkcionalismus
Architekty ovlivnily strohé tvary funkcionalismu.
Hned při prvním pohledu na stavbu je zřejmá inspirace minimalismem a funkcionalismem.
Teoretickým východiskem disertace je sociálněvědní funkcionalizmus.
Zvlášť výrazné motivy funkcionalismu lze nalézt v myšlení francouzského sociologa É. Durkheima.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)