funk
[faŋk]
(2. j. -ku, 6. j. -ku)
podstatné jméno rodu mužského neživotného
⟨angl.⟩
funky I
[faŋkɪ]
(neskl.)
podstatné jméno rodu středního
⟨angl.⟩
rytmická hudba 60. let 20. století vycházející z jazzu, soulu a z hudby Afroameričanů s důrazem na taneční stránku, hraná zejména na basovou kytaru • takový hudební styl:
výbušná směs blues, rocku a funku
hrát / zpívat funk
Oba interpreti se pohybují na pomezí funku a popu.
Na novém CD převažují skladby ve stylu funky.
Kapela zdárně předvedla, jak vypadá živé funky.
Rytmické funky zvedalo ze židlí, lidé tančili pod pódiem.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[faŋk]
(2. j. -ku, 6. j. -ku)
podstatné jméno rodu mužského neživotného
⟨angl.⟩
funky I
[faŋkɪ]
(neskl.)
podstatné jméno rodu středního
⟨angl.⟩
rytmická hudba 60. let 20. století vycházející z jazzu, soulu a z hudby Afroameričanů s důrazem na taneční stránku, hraná zejména na basovou kytaru • takový hudební styl:
výbušná směs blues, rocku a funku
hrát / zpívat funk
Oba interpreti se pohybují na pomezí funku a popu.
Na novém CD převažují skladby ve stylu funky.
Kapela zdárně předvedla, jak vypadá živé funky.
Rytmické funky zvedalo ze židlí, lidé tančili pod pódiem.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)