dřít
[dřiːt]
(3. j. dře, rozk. dři, čin. dřel, trp. dřen, podst. jm. dření)
sloveso nedokonavé
1. (kdo dře co {čím})
působit na povrch něčeho prostřednictvím silného tlaku a současně vykonávaného pohybu:
Na jemné vlasy ručník jen přiložte, nedřete je.
Brýle by se neměly nasucho dřít kapesníkem.
podst. jm. Masáž musí být prováděna lehce, bez dření kůže.
2. (co dře {koho4; kde; do čeho})
dlouhodobým otíráním se o část lidského těla narušovat jeho povrch a způsobovat tak poranění:
Nové boty mě dřou na patě.
Límec košile mě dřel do krku.
I ty nejlepší plavky začnou po dlouhých hodinách plavání dřít.
3. (kdo dře co {z čeho; čím})
odstraňovat povrchovou část něčeho, škrábat:
Dřel ze skluznic starý vosk.
Dřela škrabkou starou barvu ze zábradlí.
4. expresivní (kdo dře koho4 {čím})
bezohledně a ve svůj prospěch využívat cizí práci syn. vykořisťovat:
Šlechta často dřela své poddané.
Dře své zaměstnance spoustou přesčasových hodin.
◊ dřít bídu (s nouzí) kolokviální
žít ve velmi skromných podmínkách, mít hmotnou nouzi, živořit
◊ dřít jak(o) barevnej / barevný / Bulhar kolokviální
dělat něco usilovně, vysilujícím způsobem • pracovat velmi těžce
◊ dřít jak(o) kůň / mezek
dělat něco usilovně, vysilujícím způsobem • pracovat velmi těžce
◊ dřít někoho z kůže ◊ dřít z někoho kůži
bezohledně a nemilosrdně někoho (extrémními požadavky, vysokými cenami ap.) připravovat o všechnu sílu, energii nebo majetek
→ i dřít se 1, 2
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[dřiːt]
(3. j. dře, rozk. dři, čin. dřel, trp. dřen, podst. jm. dření)
sloveso nedokonavé
1. (kdo dře co {čím})
působit na povrch něčeho prostřednictvím silného tlaku a současně vykonávaného pohybu:
Na jemné vlasy ručník jen přiložte, nedřete je.
Brýle by se neměly nasucho dřít kapesníkem.
podst. jm. Masáž musí být prováděna lehce, bez dření kůže.
2. (co dře {koho4; kde; do čeho})
dlouhodobým otíráním se o část lidského těla narušovat jeho povrch a způsobovat tak poranění:
Nové boty mě dřou na patě.
Límec košile mě dřel do krku.
I ty nejlepší plavky začnou po dlouhých hodinách plavání dřít.
3. (kdo dře co {z čeho; čím})
odstraňovat povrchovou část něčeho, škrábat:
Dřel ze skluznic starý vosk.
Dřela škrabkou starou barvu ze zábradlí.
4. expresivní (kdo dře koho4 {čím})
bezohledně a ve svůj prospěch využívat cizí práci syn. vykořisťovat:
Šlechta často dřela své poddané.
Dře své zaměstnance spoustou přesčasových hodin.
◊ dřít bídu (s nouzí) kolokviální
?kolokviální
Jako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
Jako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
žít ve velmi skromných podmínkách, mít hmotnou nouzi, živořit
◊ dřít jak(o) barevnej / barevný / Bulhar kolokviální
?kolokviální
Jako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
expresivní Jako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
dělat něco usilovně, vysilujícím způsobem • pracovat velmi těžce
◊ dřít jak(o) kůň / mezek
dělat něco usilovně, vysilujícím způsobem • pracovat velmi těžce
◊ dřít někoho z kůže ◊ dřít z někoho kůži
bezohledně a nemilosrdně někoho (extrémními požadavky, vysokými cenami ap.) připravovat o všechnu sílu, energii nebo majetek
→ i dřít se 1, 2
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)