dřín
[dřiːn]
(2. j. -nu, 6. j. -nu, -ně)
podstatné jméno rodu mužského neživotného
keř nebo malý strom se svazečky žlutých kvítků a červenými jedlými plody:
Zasadila jsem si do zahrady dřín.
Koruna dřínu se zbarvila dožluta.
Dřevo dřínu bylo velmi ceněno v řezbářství.
bot. dřín obecný Cornus mas
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[dřiːn]
(2. j. -nu, 6. j. -nu, -ně)
podstatné jméno rodu mužského neživotného
keř nebo malý strom se svazečky žlutých kvítků a červenými jedlými plody:
Zasadila jsem si do zahrady dřín.
Koruna dřínu se zbarvila dožluta.
Dřevo dřínu bylo velmi ceněno v řezbářství.
bot. dřín obecný Cornus mas
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)