frknout
[frkno͡ut]
(3. j. frkne, rozk. frkni, čin. frkl, frknul, čin. ž. frkla, podst. jm. frknutí)
sloveso dokonavé
1. (kdo frkne {čím})
(o lidech, o zvířatech)
hlasitě, prudce vyfouknout vzduch, vydechnout:
frknout jednou nosní dírkou
Frkla opovržlivě nosem, neřekla ale nic.
Kůň frknul z nozder tak hlasitě, až jsme se lekli.
podst. jm. Uchechtl se pobaveným frknutím.
2. kolokviální
rychle, bez velké péče, námahy ap. něco, někoho někam umístit, dát syn. fouknout 10:
Smlouva je podepsaná, jen tam musíme frknout datum.
Brankář se otočí a najednou nám soupeř frkne gól. vstřelí
Maso nenakládám, frknu ho rovnou na gril.
Hned na prvním tréninku mě frkli do branky a už jsem tam zůstal.
nedokonavé k 1 → frkat 1
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[frkno͡ut]
(3. j. frkne, rozk. frkni, čin. frkl, frknul, čin. ž. frkla, podst. jm. frknutí)
sloveso dokonavé
1. (kdo frkne {čím})
(o lidech, o zvířatech)
hlasitě, prudce vyfouknout vzduch, vydechnout:
frknout jednou nosní dírkou
Frkla opovržlivě nosem, neřekla ale nic.
Kůň frknul z nozder tak hlasitě, až jsme se lekli.
podst. jm. Uchechtl se pobaveným frknutím.
2. kolokviální
?kolokviální
Jako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
expresivní (kdo frkne co, koho4 {kam; komu})Jako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
rychle, bez velké péče, námahy ap. něco, někoho někam umístit, dát syn. fouknout 10:
Smlouva je podepsaná, jen tam musíme frknout datum.
Brankář se otočí a najednou nám soupeř frkne gól. vstřelí
Maso nenakládám, frknu ho rovnou na gril.
Hned na prvním tréninku mě frkli do branky a už jsem tam zůstal.
nedokonavé k 1 → frkat 1
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)