fraška
[fraška]
(2. j. -šky, 2. mn. -šek)
podstatné jméno rodu ženského
1. divadelnictví
divadelní hra charakteristická situační, zprav. hrubší komikou a karikaturní nadsázkou:
tragikomická / groteskní / rozverná fraška
salonní fraška o záletném lékaři
nazkoušet jednoaktovou frašku
Autor ve své tvorbě dochází od komedie mravů k absurdní frašce.
2. často hanlivé
nesmyslné, nedůstojné, neupřímné jednání • tragikomická, směšná, strojená situace, komedie:
Postup ministerstva připomíná politickou frašku.
Opozice označila parlamentní volby za frašku.
Celé řízení se změnilo v soudní frašku nejhoršího druhu.
Celý skandál může skončit trapnou fraškou.
Rozhodčí ze zápasu udělal frašku.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[fraška]
(2. j. -šky, 2. mn. -šek)
podstatné jméno rodu ženského
1. divadelnictví
divadelní hra charakteristická situační, zprav. hrubší komikou a karikaturní nadsázkou:
tragikomická / groteskní / rozverná fraška
salonní fraška o záletném lékaři
nazkoušet jednoaktovou frašku
Autor ve své tvorbě dochází od komedie mravů k absurdní frašce.
2. často hanlivé
nesmyslné, nedůstojné, neupřímné jednání • tragikomická, směšná, strojená situace, komedie:
Postup ministerstva připomíná politickou frašku.
Opozice označila parlamentní volby za frašku.
Celé řízení se změnilo v soudní frašku nejhoršího druhu.
Celý skandál může skončit trapnou fraškou.
Rozhodčí ze zápasu udělal frašku.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)