fotit se
[foťɪt se]
(3. j., 3. mn. fotí se, rozk. foť se, čin. fotil se, podst. jm. focení (se))
sloveso nedokonavé
(kdo se fotí {kde; s kým, s čím; na co})
být objektem fotografování • nechat si udělat fotografii 1 (snímek) zprav. u profesionálního fotografa syn. fotografovat se:
Nerad se fotí.
Rozdává podpisy a fotí se s fanoušky.
Dřív se lidé chodili fotit na občanské průkazy k fotografovi.
Včera jsme se ve škole fotili.
dokonavé → vyfotit se
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[foťɪt se]
(3. j., 3. mn. fotí se, rozk. foť se, čin. fotil se, podst. jm. focení (se))
sloveso nedokonavé
(kdo se fotí {kde; s kým, s čím; na co})
být objektem fotografování • nechat si udělat fotografii 1 (snímek) zprav. u profesionálního fotografa syn. fotografovat se:
Nerad se fotí.
Rozdává podpisy a fotí se s fanoušky.
Dřív se lidé chodili fotit na občanské průkazy k fotografovi.
Včera jsme se ve škole fotili.
dokonavé → vyfotit se
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)