fortel
[fortel]
(2. j. -lu, -le, 6. j. -lu, 1. mn. -ly, -le, 6. mn. -lech, -lích)
podstatné jméno rodu mužského neživotného
⟨něm.⟩
zastaralé, kolokviální vyšší
schopnost dobře vykonávat zprav. manuální práci, zručnost, šikovnost:
mít fortel
obdivovat fortel kameníků
Kovářské řemeslo vyžaduje fortel.
Pekaři musí při ruční výrobě projevit notnou dávku fortelu.
Hodně učitelů má svou práci rádo, dělá ji s chutí a s fortelem.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[fortel]
(2. j. -lu, -le, 6. j. -lu, 1. mn. -ly, -le, 6. mn. -lech, -lích)
podstatné jméno rodu mužského neživotného
⟨něm.⟩
zastaralé, kolokviální vyšší
?kolokviální vyšší
Jako kolokviální vyšší označujeme kolokviální slova a významy, které se poměrně často užívají i v komunikačních situacích, v nichž se přednostně užívá spisovná čeština. V těchto situacích působí jako méně formální, stylově nižší.
kolokviální
Jako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
Jako kolokviální vyšší označujeme kolokviální slova a významy, které se poměrně často užívají i v komunikačních situacích, v nichž se přednostně užívá spisovná čeština. V těchto situacích působí jako méně formální, stylově nižší.
kolokviální
Jako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
schopnost dobře vykonávat zprav. manuální práci, zručnost, šikovnost:
mít fortel
obdivovat fortel kameníků
Kovářské řemeslo vyžaduje fortel.
Pekaři musí při ruční výrobě projevit notnou dávku fortelu.
Hodně učitelů má svou práci rádo, dělá ji s chutí a s fortelem.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)