formovat
[formovat]
(1. j. -muji, -muju, 3. j. -muje, 3. mn. -mují, -mujou, rozk. -muj, čin. -moval, trp. -mován, podst. jm. -mování)
sloveso nedokonavé
⟨lat.⟩
1. (kdo, co formuje co {z čeho; do čeho})
dávat něčemu (nový) tvar syn. tvarovat:
Z hmoty formujeme oválné karbanátky.
Těsto formujeme do čtyř válečků.
Nádoby z hlíny se formovaly na hrnčířském kruhu.
Voda a vítr zde formují pískovcové bloky celá tisíciletí.
podst. jm. Správně zvolený pohyb přispívá ke zpevňování a formování postavy.
2. (co, kdo formuje koho4, co)
výrazně ovlivňovat a proměňovat, utvářet:
Zážitky z dětství člověka formují na celý život.
Jazyk svým způsobem formuje myšlení člověka.
Náš postoj ke krajině je formován i zkušeností rolnických generací.
Je citlivý režisér a dokáže pedagogicky formovat herce.
podst. jm. Škola má vedle rodiny rozhodující význam pro formování osobnosti.
dokonavé → zformovat
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[formovat]
(1. j. -muji, -muju, 3. j. -muje, 3. mn. -mují, -mujou, rozk. -muj, čin. -moval, trp. -mován, podst. jm. -mování)
sloveso nedokonavé
⟨lat.⟩
1. (kdo, co formuje co {z čeho; do čeho})
dávat něčemu (nový) tvar syn. tvarovat:
Z hmoty formujeme oválné karbanátky.
Těsto formujeme do čtyř válečků.
Nádoby z hlíny se formovaly na hrnčířském kruhu.
Voda a vítr zde formují pískovcové bloky celá tisíciletí.
podst. jm. Správně zvolený pohyb přispívá ke zpevňování a formování postavy.
2. (co, kdo formuje koho4, co)
výrazně ovlivňovat a proměňovat, utvářet:
Zážitky z dětství člověka formují na celý život.
Jazyk svým způsobem formuje myšlení člověka.
Náš postoj ke krajině je formován i zkušeností rolnických generací.
Je citlivý režisér a dokáže pedagogicky formovat herce.
podst. jm. Škola má vedle rodiny rozhodující význam pro formování osobnosti.
dokonavé → zformovat
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)