flegmatik
[flegmatɪk]
(2. j. -ika, 3., 6. j. -ikovi, -iku, 5. j. -iku, 1. mn. -ici, 6. mn. -icích)
podstatné jméno rodu mužského životného
člověk vyznačující se klidem až netečností (jako povahový typ):
Je pohodář a flegmatik, nic ho nevyvede z míry.
Bylo vidět, že i vyhlášený flegmatik těžko skrýval své city.
Dělá na mě dojem flegmatika, kterému je všechno jedno.
► flegmatička
[flegmatɪčka]
(2. j. -čky, 2. mn. -ček)
podstatné jméno rodu ženského
Povahou je flegmatička, nic ji nerozhází.
Jsem sice flegmatička, ale na závodě určitě nervózní budu.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[flegmatɪk]
(2. j. -ika, 3., 6. j. -ikovi, -iku, 5. j. -iku, 1. mn. -ici, 6. mn. -icích)
podstatné jméno rodu mužského životného
člověk vyznačující se klidem až netečností (jako povahový typ):
Je pohodář a flegmatik, nic ho nevyvede z míry.
Bylo vidět, že i vyhlášený flegmatik těžko skrýval své city.
Dělá na mě dojem flegmatika, kterému je všechno jedno.
► flegmatička
[flegmatɪčka]
(2. j. -čky, 2. mn. -ček)
podstatné jméno rodu ženského
Povahou je flegmatička, nic ji nerozhází.
Jsem sice flegmatička, ale na závodě určitě nervózní budu.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)