finální
[fɪnaːlňiː]
přídavné jméno
⟨lat.⟩
1. (2. st. -nější)
jsoucí v konečné fázi syn. konečný:
finální verze dokumentu
Jednání o státní investiční pobídce jsou ve finální fázi.
Ze suroviny je vyroben finální výrobek. zcela hotový a určený k odbytu
Stavbaři začali pracovat na finálních úpravách povrchu vozovky.
Každý tým má za úkol dotáhnout jeden z nápadů do co nejfinálnější podoby.
2.
vztahující se k finále 4 (závěrečné části vícedílné hudební skladby) syn. finálový 3, závěrečný:
finální věta Sukova kvartetu
Varhaník předvedl finální část osmidílné skladby od Petra Ebena.
3.
vztahující se k finále 5 (závěrečné scéně dramatického nebo literárního díla) syn. finálový 4, závěrečný:
Právě se dokončují finální scény filmu, v nichž má dojít k dramatickému rozuzlení.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[fɪnaːlňiː]
přídavné jméno
⟨lat.⟩
1. (2. st. -nější)
jsoucí v konečné fázi syn. konečný:
finální verze dokumentu
Jednání o státní investiční pobídce jsou ve finální fázi.
Ze suroviny je vyroben finální výrobek. zcela hotový a určený k odbytu
Stavbaři začali pracovat na finálních úpravách povrchu vozovky.
Každý tým má za úkol dotáhnout jeden z nápadů do co nejfinálnější podoby.
2.
vztahující se k finále 4 (závěrečné části vícedílné hudební skladby) syn. finálový 3, závěrečný:
finální věta Sukova kvartetu
Varhaník předvedl finální část osmidílné skladby od Petra Ebena.
3.
vztahující se k finále 5 (závěrečné scéně dramatického nebo literárního díla) syn. finálový 4, závěrečný:
Právě se dokončují finální scény filmu, v nichž má dojít k dramatickému rozuzlení.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)