finále
[fɪnaːle]
(neskl., 7. j. i -lem)
podstatné jméno rodu středního
⟨it.⟩
1.
(ve vyřazovací sportovní soutěži) rozhodující závěrečné střetnutí o první místo, závěrečný zápas:
finále mistrovství světa v ledním hokeji
bojovat o účast ve finále
Finále proběhne týden po druhém semifinále.
Řekové se v nedělním finále utkají o titul se Španělskem.
Český tým se o postup do finále střetne se Švédskem.
2.
závěrečné kolo (příp. několik kol) soutěže, do kterého postoupí několik nejlepších účastníků a utkají se o vítězná místa:
finále soutěže miss
Ve finále ankety Zlatý Ámos se utká šest učitelů.
Ve finále matematické olympiády vybojoval třetí místo.
Dostal se do finále soutěže Česko Slovenská SuperStar, kde vypadl ve čtvrtém kole.
3.
závěrečná, zprav. rozhodující část něčeho, zakončení, závěr:
tragické finále Husova života
Festivalové finále bylo netradičně věnováno jazzové hudbě.
Přípravy na konferenci jdou do finále.
Kompletní rekonstrukce radnice dospěla po téměř půl roce do svého finále.
Finálem večera bude skvělá tombola.
4. hudba
závěrečná část vícedílné hudební skladby:
Na koncertě zazní finále 9. symfonie Antonína Dvořáka.
Po idylických prvních větách zazní bojovné a dramatické finále.
Je to poetická skladba s krásným finále.
5. umění
závěrečná scéna dramatického nebo literárního díla:
tragické finále antické hry
Opera Brundibár vrcholí vítězným a burácejícím finále.
Autorka příběh rozvinula až k hororovému finále.
Film graduje do dramatického finále, v němž se odhalí stará křivda z padesátých let.
Román si zasluhuje pořádné finále, ať už šťastné, nebo ne.
□ ve finále příslovečný výraz
v konečném důsledku, nakonec:
Zahrada si jednou za čas zaslouží drobnou renovaci, která ve finále může znamenat velkou změnu.
Ačkoliv potraviny se značkou kvality mohou být na první pohled o něco dražší, jejich koupě se nám ve finále vyplatí.
◊ velké finále
velkolepé zakončení, vyvrcholení, významná konečná část něčeho
◊ zůstat / skončit před branami finále
nepostoupit do závěrečného kola vyřazovací soutěže
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[fɪnaːle]
(neskl., 7. j. i -lem)
podstatné jméno rodu středního
⟨it.⟩
1.
(ve vyřazovací sportovní soutěži) rozhodující závěrečné střetnutí o první místo, závěrečný zápas:
finále mistrovství světa v ledním hokeji
bojovat o účast ve finále
Finále proběhne týden po druhém semifinále.
Řekové se v nedělním finále utkají o titul se Španělskem.
Český tým se o postup do finále střetne se Švédskem.
2.
závěrečné kolo (příp. několik kol) soutěže, do kterého postoupí několik nejlepších účastníků a utkají se o vítězná místa:
finále soutěže miss
Ve finále ankety Zlatý Ámos se utká šest učitelů.
Ve finále matematické olympiády vybojoval třetí místo.
Dostal se do finále soutěže Česko Slovenská SuperStar, kde vypadl ve čtvrtém kole.
3.
závěrečná, zprav. rozhodující část něčeho, zakončení, závěr:
tragické finále Husova života
Festivalové finále bylo netradičně věnováno jazzové hudbě.
Přípravy na konferenci jdou do finále.
Kompletní rekonstrukce radnice dospěla po téměř půl roce do svého finále.
Finálem večera bude skvělá tombola.
4. hudba
závěrečná část vícedílné hudební skladby:
Na koncertě zazní finále 9. symfonie Antonína Dvořáka.
Po idylických prvních větách zazní bojovné a dramatické finále.
Je to poetická skladba s krásným finále.
5. umění
závěrečná scéna dramatického nebo literárního díla:
tragické finále antické hry
Opera Brundibár vrcholí vítězným a burácejícím finále.
Autorka příběh rozvinula až k hororovému finále.
Film graduje do dramatického finále, v němž se odhalí stará křivda z padesátých let.
Román si zasluhuje pořádné finále, ať už šťastné, nebo ne.
□ ve finále příslovečný výraz
v konečném důsledku, nakonec:
Zahrada si jednou za čas zaslouží drobnou renovaci, která ve finále může znamenat velkou změnu.
Ačkoliv potraviny se značkou kvality mohou být na první pohled o něco dražší, jejich koupě se nám ve finále vyplatí.
◊ velké finále
velkolepé zakončení, vyvrcholení, významná konečná část něčeho
◊ zůstat / skončit před branami finále
nepostoupit do závěrečného kola vyřazovací soutěže
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)